4. června 2017 v 8:30 | LusyW
|
Zatímco u Eury se smrt očekávala každým dnem, Ayuk mě velice zaskočila...
V pátek 12.května, jak jsem již psala, jsem se musela rozloučit s Juráškem. V neděli přijela kamarádka Jana očkovat a čipovat štěňata a já ji (veterinářku) požádala, jestli by se mi podívala na Ayuk, že nevypadá zrovna k světu. Bohužel Ayuk se od mé hospitalizace v nemocnici stala téměř nekontaktní, takže se musela ulovit, když na ni chtěl člověk sahat. A protože už měla svůj věk a své psychické problémy, nechtěla jsem ji zbytečně stresovat. No každopádně na prohlídku jsem ji ulovit musela a celkem jsem se zděsila... víc mě vyděsila ovšem Jana (od které Ayuk a Albi vlastně mám, CHS Z Hrobu), která prohlásila, že Ayuk je za hranou a už nežije, ale pouze přežívá a bylo by vhodné její trápení okamžitě ukončit... :(
Je to hrozné, ale zatímco s Eurou jsem se mazlila, povídala si a loučila se, s Ayuk jsem jen čekala na pondělí, kdy s ní zajedu na poslední injekci. Až tam na sebe Ayuk nechala pořádně sáhnout. Až tam se nechala po takové době konečně pořádně hladit. A až tam jsem zjistila, jak bídně na tom je... Opravdu kost a kůže, nemluvě o dalších problémech (přitom jedla stále celkem slušně na svůj věk). Nebudu to nadále rozebírat, z této zkušenosti je mi doteď hrozně zle. Stalo se tedy v pondělí 15.května, že jsem po pár dnech přišla o další bábinku ze své smečky :(
Sbohem Ayuk. Byla jsi neoblomný dříč, vždycky jsi táhla na 100%. Do postroje tě jeden musel skoro narvat, ale jakmile jsi ho měla, byla z tebe poctivá lokomotiva. A náhradní leader, toho jsem si vždycky cenila. Vzpomínám si i na den, kdy jsem tě viděla poprvý. Maličký morčátko s monoklem na oku. Okamžitě jsem se do tebe zamilovala. Monokl časem zmizel, ale první dva roky jsme se měly sakra hodně rády...potom ses odtáhla, asi jsi to neměla v hlavě úplně v pořádku, ale já na tebe nezanevřela. Do té doby, než ses stáhla úplně do ústraní. Byla to tvá volba a nechtěla jsem ti na stará kolena působit nějaký stres. Snad to bylo to, co jsi chtěla. Můžu jen doufat, že jsi byla spokojená. A věř tomu, že i na tebe se jednou těším. Tak ať tě tam nahoře nic netrápí a doufám, že pejskové se tam objevují ve své nejlepší kondici :-*



Tohle je vždycky smutné psaní a čtení. I když je to "jen pes", je to člen rodinné smečky. Bohužel náš život provází psí kamarádi kratší dobu, než bychom si přáli.