Tak jsem si dnes při západu slunce zatrajdala s Ájou po neznámých končinách. Bydlíme tu už půl roku a já nemám prošlapané okolí! Ostuda. I když - ono je to taky tím, že jsou všude pole, pole, pole...nejsem na to zvyklá a není to úplně můj šálek kávy.
Ája už je najednou stará paní - letos jí bude 11 let! Pořád se chová a vypadá jako štěně. Ale (už hoooodně dlouho jsem s ní nebyla na procházce) musím říct, že "zkrotla". Na vycházce nejen, že nejde 100 metrů přede mnou a nepředstírá hluchotu. Ona naopak capká přímo mě u nohy a když se zastavím, zastaví se taky a čeká na mě. To dřív nebývalo. Jen jsem na ní viděla, že už tedy rozhodně nemá tolik elánu (kde by ho taky vzala, když tráví skoro všechen čas na zahradě...).
Ale je to můj jediný pes, kterého můžu vzít navolno. A víte co? I když je to "jen Ája", hromádka chlupů na nožičkách, ono je to hrozně fajn. Je to opravdu milé, když to zvíře jde doopravdy s vámi. Haskouni jdou s vámi vesměs jen do té doby, dokud je mezi vámi vodítko... Jo, až nás Ája jednoho dne opustí, chtěla bych nějakého parťáka, co by trajdal se mnou, bok po boku, čekali bychom na sebe...no ale to je ještě daleko přede mnou. Teď je tu ta Ája, která byla z procházky v sedmém nebi :)




















Áje to moc sluší na té první fotce ;).
.
My máme labradora Bena. Snažím se, aby měl venku co nejvíce pohybu bez vodítka, ale jelikož byli teďka strašně deště, všude jsou bažiny, takže ho stejně musím mít na vodítku
A co je Ája za plemeno? Nám před asi dvěma měsíci zemřela jezevčice Bára, a ta se dožila 16-ti let, a tohle je také malé plemeno, takže určitě ještě dlouho vydrží ;).