4. května 2014 v 15:00 | LusyW
|
Já vím. Já vím, že je to ostuda. Že teď skoro žádné články nejsou. A pár lidí sem stále a stále chodí! Děkuji vám! Kdybyste se pořádně ozývaly, tak já bych určitě i dávala více článků. Je o čem psát. Ne že ne.
Ale věci se mají tak. Na samotném konci roku 2013 jsme se s Lukym a haskouníma holčičkama...a Ájou...přestěhovali. To už je známá věc. Milion práce na baráku je dozajista také jasnou věcí. Ano - zabírá to spoustu času! K tomu moje aktivita, kdy hledám tratě pro jízdu se spřežením. Něco jsem našla a používám to a není to vůbec zlé (i když to zároveň není ani nejlepší trasa na světě...).
Hlavní je, že jsem teď šťastná. Néé, že bych dřív nebyla, ale ... člověk může být vždy šťastnější (a rozhodně vždycky může být hůř).
Máme domeček, máme krásný výběh pro holčičky, Shiva se zapojila do smečky a tráví s nimi veškerý společný čas (rozhodla jsem se, že když budu v práci, tak holčičky asi budou z důvodu bezpečnosti v kotcích). Mám práci, kde to jde skousnout (někdy je hůř, někdy je líp a i když to není má vysněná práce, tak to zatím zvládám), do práce se taky dostanu i bez auta (přeci jen jezdit autem do Prahy se mi fakt nechce) a kolem mě jsou většinou jen příjemní lidé. Naučila jsem se ty nepříjemné nějak odfiltrovat :)
Super je taky to, že když se mi chce trénovat a je doma Luky a nemáme co dělat, tak se prostě seberem, vytlačíme káru z horní strany zahrady, rozdáme psům postroje a jde se na to. Kdykoliv (pokud teplota povolí). Nemusíme řešit žádné auto, nakládání psů, pejskaře, myslivce... Ke štěstí už chybí jen to, abych to mohla udělat i sama. Zatím stále potřebuji pomoct - a asi i budu potřebovat, protože se startuje skrz naši obec. Ale i tak je to supééér!
Člověk se mění. I já se měním. Přijdu z práce a klečím u záhonku. V životě jsem záhonek neměla. Takže nulové zkušenosti :) Ale baví mě to. Jako první "oběť" mého zahradničení je pokus o vypěstování ředkviček a slunečnic (něco, co se dá jíst a něco, co by mohlo jít do vázy...). Obojí je teď třetí týden na světě a klube se to. Nevím, jestli se to vyklube až do samotného konce, nechám se překvapit. Ale zalévám to a škubu plevel. Né - po zahrádce jsem nikdy netoužila. A teď? Pecka. A taky tu máme náš "sad" čítající asi 8 malých stromečků. Když to kvetlo, byla jsem v sedmém nebi. Teď to chodím sledovat, co se s tím děje. Denně. Meruňky už dávno umrzly (i sousedům), třešně mají pár zelených plodů, tak schválně, jestli mi ty houfy místních vrabčáků apod. něco nechají. Pak tu je ještě švestka a zbytek jsou jabloně - ty teprve teď dokvetly. Navíc jsem si tu zasadila jostu (kříženec černého rybízu a angreštu), kterou mi přivezla Lukyho babička z chaty.
No a Luky, to je moje zlato :) Má se mnou celých těch 8 let svatou trpělivost. Však já vím, že to nemá jednoduché...ale vždycky se nějak dohodneme. A nehádáme. A vyjdeme si vstříc. Navíc je pro každou mojí aktivitu (já pro každou jeho ne - je poněkud aktivnější než já).
Taky se mi povedlo zhubnout přes 20 kilo, což mi hodně pomohlo psychicky. Fyzicky to nijak zvlášť necítím, i když moje tělo je určitě vděčné. Ještě něco zhubnout chci, ale tak trochu se mi nechce pořád dojít do té cílové fáze - protože co pak? Nebudu mít na co si stěžovat a hořekovat! Takže posledních pět kilo (asi?) hubnu tak nějak hodně pomalu...vlastně se už tak naplno ani nesnažím...vím, že tam dojdu. Že to zvládnu. Říkám si, že je fajn, že jsem pořídila holčičkám těžší čtyřkolku na tréninky a pak tu váhu shodím beztak sama. Takže když si Luky na tréninky nechce přisednout, tak holt budu brát na vejlety asi betonovu tvárnici. Nebo mi chcete někdo jezdit dělat zátěž?
No a pro dokreslení mé happy atmosféry postnu nějaké (mrvítkové/instagramové kýčovité) fotky. Něco jsem nafotila pro dokreslení dnešního článku, ale přidávám i pár starších fotek, náladovek, momentek...o které nebylo, jak se podělit.
Život je krásný :)
Skrz pampeliškové pole po dešti :)
První máj pro Lištičku a Louiho
Takhle krásně bylo...v únoru :)
Můj nový brouček. Miluju to auto!
Hubnutí... :)
Můj úžasný leader! Dida :)
Můj milovaný. S jeho milovanou :)
Dida je Božská.
Takhle jsem vyhlížela květy meruňky...
Cestou z práce.
Perfektní holčička Floydička
Pupence na třešni.
Meruňka začíná kvést.
Z jedné projížďky, ještě než Floyd šla do spřežení.
Přes most v naší obci :)
Ayuk si užívá slunečních paprsků.
Pečený tvarohový dort se sušenkovým těstem a ovocem :)
No a nepečený tvarohový dort Lukymu k narozkám :)
My girls!
A tady už kvete jabloň.
Duha. Amazing.
Včera jsme při zastřihávání keře našli ptačí hnízdo s vajíčky.
Obávám se, že tím jsme nevědomky odehnaly rodiče :(
Holčičky ve svém výběhu :)
Moje jostička!
Náš "sad" a výběh :)
Takhle to vypadá, když někdo seje prvně v životě.
A když mu ta semínka vypadnou z ruky na jednom místě.
A když si ten člověk řekne, že to nemá cenu sbírat :D
KOZEL ZAHRADNÍKEM!
Ředkvičky...když přijdu z práce, sednu si k nim a koukám na ně :)
A moje klubající se slunečnice :)
Kuchyň stále není hotová...ale už teď máme radost :D
Tohle ještě probereme a něco půjde na půdu.
Kéž bych letos něco dostala :D
Lukášovo "auto"
Moje milované hodiny v obýváku :)
A plyšové společenství v obýváku :)
A má zatím stále jediná květina.
V obýváku.
Když jsem ji dostala, tak to byl takový trojlístek...
Konečně se jí začalo dařit :)
Lidé občas prostě na psaní článků nemají čas - to zažíváme všichni, a vsadím se, že kdybych se stěhovala já, na mém blogu by články nebyli ani po roce
.
.
.
.
.
. A holkám taky
.
Čtenáři i já jsme šťastní, že ty jsi šťastná - a to se pak přenese na pejsky a všichni jsou spokojení
Doufám, že se ti v domečku líbí, aspoň to tak, podle tvých slov vyznělo
My když jsme doma dělali záhon, také jsme to brali jako zábavu a já u toho seděla jen dvě hodiny denně. Pak, když se záhon dodělal, jsem si na to musela vzít celý den - záhon je časožrout
Fotky jsou moc krásné, nejvíce se mi líbí ta s těmi plyšáky skoro nahoře a tvé nohy po procházce pampeliškami
Tak ať se ti tam líbí