4. února 2014 v 21:38 | LusyW
|
Tak minule jsem psala, kterak jsem v rámci spřátelení vzala na tříkolku Shivu a Didu. Kromě toho, že jsem je chtěla utahat, zároveň jsem zkusila, jak se v tomhle terénu chová moje tříkolka, jak brzdí (přeci jen...při tomhle počasí se vyskytují i ledové plotny) a kudyma to jde či nejde :)
Vzala jsem samozřejmě k Shivě s Didou ještě Lupinku a Kittuk, přičemž leadrovala Dida s Lupo. Proč? Protože u Didy je 100%ní, že poslechne a vyřeší případný problém míjení pejskařů, u Lupinky je to na 90%, což je taky krásný úspěch, obzvlášť za předpokladu, že poslouchá Didu :D Kittuk je zvědavec a Shiva...to je zvědavka největší. Ale všechny jsou to hodný holky :)
Vyrazili jsme tedy na okruh, přičemž jsme zkusili variantu, že zapřáhnu s Lukyho pomocí přímo u baráku (brankou ze zahrady vodíme psy na cestu, kde je zapřaháme do přivázané tříkolky). On potom sedne na kolo, sjede k silnici, mávne na mě, že nic nejede a já s holkama vyrazím. Luky nás potom jistí tím způsobem, že jede vedle leadrů na kole a nutí je běžet na silnici při pravém kraji. A že je to důležitý - trubky chlupatý to pořád berou středem :)
Na fotkách, kde je i sníh, jsou vidět stopy tříkolky z předchozího dne :)
Těžký terén, těžký...a já je nechávám všechno vytáhnout, jen ať se pěkně unavěj, potřebujou to jako sůl. Navíc jsem se rozhodla přestat trénovat na rychlost, ale vzít to spíš na sílu. Příští sezonu bych se ráda vrátila "v plné parádě do midů" :D
Teda - abych nekecala. Terén je právě že mooooc lehký, všude mě vytáhly, přestože neměly žádné tréninky. Těžký je na tom podklad - po tom sněhu a blátě to prostě nejede :)
Po příjezdu domů - holky v naprostý pohodě, dokonce vysvitlo najednou sluníčko :) Tady je vidět branka, kterou zapřaháme a vyrážíme opačným směrem, dolů k silnici... Ten plot (i s brankou) přijdou co nevidět doufám pryč a přijde tam něco hezkého, bytelného, ku spokojenosti :)
No a co vám budu povídat! Nabudilo mě to! Druhý den jsem si ale vymyslela, že když to na té tříkole bylo tak seksakramentsky jednoduchý pro pejsky, vezmu čtyřkolku. Do ní rozhodně připřáhnu Ayuk, od které budu chtít také, aby ještě běhala a závodila a rozhodla jsem se i pro posilu do šestkových šňůr. Přemýšlela jsem mezi Albínou a Eurou, Albínu bych vzala raději, ale Eura po našem odjezdu šíleně vyje a pláče, nemůže překousnout, že tam zůstává... Takže na základě jejího vytí a Lukášovo hlasování jsem vzala nakonec Euru.
Tu už ale příště nevezmu, protože ve svých téměř 12ti letech a pěkných pár kilech nadváhy toho měla ke konci plné tlapky. Poslední dva kilometry (z deseti) už šňůru ani nezkoušela napnout a já se těšila, až ji doma vypřáhnu a bude mít klid. Hm - za půl hodiny po doběhu byla zase plná energie :D
Se čtyřkolou už holky moje měly co dělat. Přeci jen už něco váží a o to hůř jede v tom sněhu a loukách... A já jim pomáhám jen abychom byly v pohybu. Prostě naše tréninky jsou v tuhle chvíli hlavně za účelem unavení psů :D
Výhoda čtyřkolky je, že se dá zakotvit a jít ke psům, což jsem párkrát použila, i cvičně. Protože moje spřežení je zkrátka nevychované a neumí postát. Taky jsem musela jednou kotvit, protože jinak bezchybná Dida prostě nemohla pochopit, kam chci odbočit. Viděla prostě cestu a i když jsem ji navedla tam, kam jsem potřebovala jet, ona se vždycky vrátila. Jako magnet skočila zpět na cestu, ze které jsem ji odvedla. Hm...takže dřív, než jsem se stihla vytočit, prostě jsem ji vyměnila za Shivu. Což se zase nelíbilo Lupince, protože ta se Shivou běhat nechce :D Ona ji totiž Shiva první rok běhání hodně oštěkávala a Lupo si to nese s sebou. Ne, prostě Shivu vedle sebe nechce. Chvíli seděla na zadku a házela na mě smutný voči, ale když jsem zapnula Didy karabiny a dala povel vpřed (GO), tak se se Shivou pěkně rozběhla. Shiva si to vpředu očividně užívala a táhla, co jí síly stačily...to samé dělalal i Dida vzadu, mohla se strhnout, ovšem z opačného důvodu než Shiva - chtěla zpět dopředu :) Nechala jsem Shivu tedy chvíli vpředu, ale po příjezdu na louku a před přejezdem silnice jsem Didu zase vrátila dopředu - přeci jen je to jistota.
Jsou to moje zlatý holky, já jsem šťastná, že je mám konečně u sebe, že můžu zapřahat s Lukyho pomocí i u baráku, že je Luky ochotný mi pomoct a že se tu někam dá vyjet, i když to je spíš taková nouzovka :) Dnes večer jsem si nechala ve výběhu rozsvíceno a šmírovala holčičky z okna. Přijdou mi tu spokojené. A kdybyste viděli Espu, jak obživla! Skáče kolem Floydičky metr do vzduchu! A ta? Ta je pro každou špatnost :) Chvíli jsem je tam nechala a když jsem se vrátila, Floyd měla vyhrabanou díru, že by se tam vešla celá. Vrrr....
Krásné fotky. Musíš mít z holek velkou radost, že Tě tak poslouchají. já mám doma hafana jednoho a ten poslouchá jen za úplatu ve formě piškotu.:)