11. května 2013 v 11:58 | LusyW
|
Tak závodní sezona pro spřežení už sice skončila, ale udělali jsme si s holčičkama - mládeží - výlet na závod v individuálních disciplínách. V plánu bylo, že pojedu s Lupo a Didou na koloběžce a Lukáš se Shivou na kole. Okolnosti se ale sešly a tak, když u mě Luky jednou neměl kolo, jsem jela na trénink jen já na kolobce. A pak jsem přemluvila Lukyho a on si šel taky zkusit kolobku - půjčila jsem mu k Shivě Kittuk :) Shiva se probrala - samotné se jí běhat nechce, však je to taky smečkový pes! Ale u koloběžky se téhle dvojce dařilo. Následně jsem přemluvila Lukáše, aby jel závod taky na koloběžce. Přistoupil na to :)

Prezentace na místě byla do desíti, což pro nás znamenalo honičku. Nejdřív se dostat vůbec domů - pracujeme oba v Praze, já jsem navíc byla na školení ve Smilovicích, takže mě odtamtud musel někdo do Prahy odvézt a pak teprve na autobus domů. Takže doma jsem byla v půl páté a teprve v tu chvíli jsem mohla začít balit. Lukáš v tu dobu naopak teprve byl na cestě do Teplic. Já balila celý cirkus do mého PePy (Peugeot Partner - PePa), což by nebyl problém, kdybych nemusela kvůli čtyřem naloženým psům sklopit sedačky. Haha - takže všechny věci na závod, pro psy a pro nás na tři dny se museli narvat za mojí sedačku, něco málo se dalo dát za Lukášovo. No neskutečný výkon ode mě... Dostala jsem od táty itinerář trasy - nemám problém s řízením, ale jsem si hrozně nejistá, co se bloudění týká. Ale co. V 18.45 jsem vystartovala ze dvora a jela vyzvednout Lukyho. Jeli jsme ještě nakoupit a v půl osmé konečně vyrazili na zhruba 120 km dlouhou cestu do Těškova a ke kamarádce Anitě do Holoubkova, která nám nabídla přespání :)


Cesta ubíhala krásně, s orientací nebyl nejmenší problém. Problémem bylo Shivy slintání, které následně přešlo do zvracení. Dvojitého. Jednou jsme tedy uklízeli auto v Havrani a podruhé těsně před vjezdem do Kralovic. Nějak nemá ráda dlouhé cesty autem. Ale protože to je Lukášovo miláček, tak ať si to po ní hezky uklidí sám :D
Na místo jsme dorazili asi za dvě minuty deset, ale díky Anitě o nás věděli a že počkají. Vyvenčili jsme holčičky, zaplatili startovné, pozdravili se s ostatními a pak jsme jeli do Holoubkova. Anita bylí v pořádném domě s pěknou velkou zahradou - na to já teď pořád koukám, protože stále hledáme baráček, kde to zakufrovat a žít s holčičkama, já a Lukáš. Už aby to bylo. Protože Shiva je rapl a nechci ji bez dozoru nechávat s ostatními, dostala vlastní "celu" přímo v domě - nocovala ve psí kleci :) Ostatní u mě v autě. Nejdřív škrabala a chtěla ven, ale jakmile nás viděla, že jdeme spát (viděla na nás), tak se zklidnila a bez keců vydržela až do rána :)


Ráno bylo mokro, stále byly přeháňky, ale vyrazit jsme museli. Zaparkovali jsme nakonec vedle Zeťourů s kopou alaskanů, které ve velké míře rozpůjčovali na závod dalším kamarádům, aby se oni i pejsci mohli proběhnout :) Já dala holčičky na stake-out a ty byly až překvapivě hodné. Žádné řvaní, škubání, vyvlékání se. Sedli si, lehli si a chrupali, nic je nezajímalo. Kittuk s Anity Kryu na sebe pořád pokukovaly - jsou to sestry a přestože nevěřím, že ti psi to vědí, oni na sebe pořád mrkají, když se potkají :)


Za chvíli byl start. Lukáš jel na půjčené koloběžce - vzhledem k tomu, že na tom stál jednou v životě, tak mu to bylo asi úplně fuk. Já startovala první, za mnou Anita, za ní Luky. A před námi všichni rychlíci - haskouni nejsou v tomhle sportu výhra, spíš naopak :D Všichni strašili nějakým sjezdem, tak jsem byla napjatá. Ale zároveň jsem věděla, že s haskouny a jejich tempem by mi žádné nebezpečí hrozit nemělo.




Start byl víceméně po rovině, po asi kilometru jsem musela prvně běžet. Potom následoval ten sjezd, prudký, ale pro mě spíš jen zábavný (nechtěla bych tam jet s dvěma nadupanýma ohařema), na konci jako třešnička byla položená matrace přes kámen. Bezpečnost :) Potom po kořenech, zase běžím a najednou Dida zaběhne pod pásku. Ze zvyku spřežení se snažím ji zatáhnout zpět na cestu, donutit couvat...pak mi dojde, že jsem na koloběžce a jednodušší bude pásku také podlézt a napojit se za holčičky zpátky na trať. Potom je vracečka, další běh pro mě, potom naopak konečně sjezd, který si užívám. Dida valí, že ani Lupo nestíhá - brzdím tak, aby byly stále opřené v postroji. A pak přijde pro mě největší stoupání, běžím, běžím... Když skončí, holky se rozbíhají s už poněkud menší chutí. Ale jakmile najedeme na tvrdší cestu, zase zrychlují sami od sebe. No a pak je taková nepříjemná pravá zatáčka s blátem, zase musím běžet, protože mě prostě neutáhnou. A to už vidím, že mě Anita dojíždí...ale ejhle! Za ní je dokonce Lukáš! Jak se tohle může stát? :D Snažím se pouze držet své tempo, nemá cenu snažit se jim ujet. Po chvíli mě dojedou, ale do cíle už mě nestihnou předjet (i proto, že je tam úzká cesta). Celkem 4 km, Lukáš z nás tří haskouňářů nejrychlejší. Já poslední.



Potom máme klídek, odpočíváme, kecáme, holky se sluní... najednou se zatáhne a my tipujeme, jestli bude déšť. Houby. Rovnou bouřka a hromy. Ohromující počasí. Když startujeme, už pěkně prší a bude to klouzat. Jedeme teď jen 2 km, taková krátká etapa a všichni jsme nadšení, jak to pejsky baví. Lukáš je nejpomalejší, ale možná proto, že se vyválel. Všichni jsme měli pár adrenalinových zážitků. Já jsem například netušila, jak dlouho se dá jet na kolobce bokem :)
Večer jsme sbalili pejsky a jeli zase k Anitě. Využila jsem její přívěs a nechala tam holčičky nocovat na slámě, Kittuk se Shivou a Didu s Lupo, aby se nebály. Holčičky byly úžasně vyvoněné ze slámy...škoda jen, že já na ni mám alergii, haha. Ale zvládla jsem to, nechala jsem je pořádně vyvětrat a neměla jsem žádné problémy. Super!
Čekalo nás v neděli už jen jedno kolo a to se mě osobně vůbec nepovedlo. Jako poslední v ktg jsem taky startovala poslední a holkám se nějak nechtělo zrychlit. Po chvíli nás začali dojíždět rychlíci z další ktg a já jsem pro jistotu vždy zastavila a stáhla holky zpět. Lupo se na 4 km rozhodla 4x zastavit a hodit bobek :D Nakonec náš čas kupodivu nebyl o moc horší než den předchozí. Lukáš s Anitou v zápalu boje přejeli odbočku a zajeli si. Nakonec Anita Lukyho porazila. A ten porazil mě. A bylo to - závod za námi, všechno bylo super a užili jsme si to na maximum :)
Anita je úžasná hostitelka a holčičky se u ní chovaly zcela civilizovaně, možná i lépe než doma, haha - pro mě známka toho, že v případě stěhování snad nebudou šílet :) No a pak nás čekala už jen cesta domů...Shiva celou dobu slintala a nezvracela. V Teplicích jsem zase vysadila Lukyho a jela domů. 2 km před barákem to Shiva ze sebe vyklopila. Myslela jsem, že jí utrhnu hlavu. Ach jo :D
Ale byl to super víkend!
...a takhle byly označeny kořeny apod :)
úžasní psi