Tak jsme vyrazili na první sněhové závody této sezony a navíc v neznámém prostředí. Abertamy...nikdy jsem tam nebyla. Zato sníh tam byl - a bylo ho tam dost :) Pořadatelé se očividně snažili, co to dalo, bohužel prašan se nedá upravit do bezchybného stavu, takže jsme se občas na trati probořili až nad kolena. Ale to není výtka, bylo to nádherné a ta krajina...ty výhledy...pastva pro oči! Dokonce jsem neodolala a vzala si druhý den na trať telefon...obvykle vozím všude kompakt a teď jsem ho prvně nevzala a jak jsem litovala... :(

Ale popořadě... Rozhodla jsem se, jak už tu bylo psáno, že zkusíme s Lukášem jízdu každý se čtyřspřežím. Potrénovali jsme si na to a vyrazili na závod. Startovala jsem před Lukášem a co čert nechtěl - v tom těžkém terénu, kdy pejsci zakopávali a nedalo se jim pořádně pomáhat, takže museli táhnout, mě Luky asi po třech km dojel. Strašně traumatizující. Věděla jsem, že teď už ho nesetřesu. Kittuk je totiž držák :D Zápasili jsme spolu celou trať. Do kopce občas trochu ujel, z kopce naopak já. Když se moji psi rozběhli, tak se tím pádem rozběhli i jeho, protože jsou taky moji a poslouchají mě. Bylo to opravdu stresující - když už jsem je konečně rozběhla a v jiném případě jsem byla zvyklá na to, že druhému spřežení ujíždím, tohle se mě drželo jako klíště. A druhý den to samé - jen jsem naopak dojela já Lukáše. A zase jsme dojeli spolu až do cíle. Hrůza, děs a běs :D První byl bezkonkurenčně Míra Homolka, za ním já a pouhé dvě vteřiny za mnou Luky. Už mu asi psy nepůjčím, jestli mě chce porážet :D
Byl to ale luxusní závod se vším všudy :))))
No a zase to pojmeme jako fotoreportáž, protože mám spoustu fotek, ale zato malou náladu se rozepisovat. Spisovatelská slina mě poslední dobou opouští... :)













A neděle... :)





























No byl to boj, ještě že jsi pak zvládla zařadit turbo a Lukášovi ukázala, kdo je lepší