close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Závody Točník 2012 - sobota

20. listopadu 2012 v 22:04 | LusyW |  Spřežení

Na závody na Točníku jsme vyrazili zase v klasické sestavě a tentokrát už asi ve čtvrt na šest z domova…ani se neptejte, v kolik zvonil budík. Každopádně obstarat sebe a 8 psů mi trvalo kratší dobu, než oběma mužským a tak jsem na ně ráno ještě čekala na dvoře, připravená vyrazit.



Na místo jsme dorazily v půl osmé, tak, jak jsem si plánovala. No vida. Vybalit a jít se prezentovat. Neplánovaně jsem si naplánovala ještě start v C1. Lukáš jede mid se Shivou, já s Didou, Lupo, Kittuk a Ayuk jedu také mid…a zbývají mi pořád tři holky, báby, Eura, Espa a Albína. Tak si s nimi dám sprinta, ať nestojí - vždyť brzy budou běhat na saních, tak ať si máknou :) Zjišťujeme, že v MB1 (mid pro 3-6 haskounů) nejsem nahlášená…ale jo, jsem, jen si časomíra večer při sestavování startovky zavtipkovala a "provdala mě"…dostanu pár gratulací a pak se rozkřikne, že to jen vtip :)


Tentokrát startuji já jako první a Lukáš 12 minut po mě. Start je od auta celkem daleko, tak to vyřešíme tak, že s Lukášem zapřáhneme, provede mě mezi stake-outy a odtamtud si dojedu ke startu, kde mě chytí táta. Dida už šílí a strašně se těší na trať. No to jsem zvědavá. Už stojíme na startu…a ani se nenadechnu a už startujeme. Lupo tentokrát šílí a opět se s velkou chutí z radosti zakusuje Didě do krku. Ta se snaží zároveň uskakovat a zároveň běžet dopředu, takže poněkud neesteticky nejedeme rovně, ale stáčíme se vlevo, až téměř vjedeme do cílové rovinky. Naštěstí Lupo dostane rozum a už jsme zase funkční spřežení. Jen na fotkách jsme jako ostudy. Já ji to budu muset nějak odnaučit…


Esteticky vykroužíme první esíčko, sjedeme kousek po silnici a odbočujeme vpravo na louky. Lehce škrtneme červenou louži (všude je červené bláto) a už mastíme. Lupo se hned venčí - to je ale dobře, jindy je schopná brzdit další dva kilometry, než se k tomu odhodlá. Vidím před námi nějaké další spřežení, mushera ani neznám. Má taky čtyři haskouny a tříkolku. Po dvou kilometrech ho dojíždím, na třetím ho předjíždím. Tedy - předjedu, ale za chvíli on zase předjíždí mě…já jeho…on mě… Takhle se předjíždíme další 2 km. Je to hrozné - psy to strašně vyhazuje z rytmu a i mě to vysiluje. Je snadnější jet vlastní tempo než se snažit utrhnout.


Naštěstí nás za chvíli dojíždí Ondra. Jeho kluci valí a táhnou, holčičky se ho trochu chytají. Bohužel ne úplně - ale i tak to stačí, abychom se utrhli od neznámého spřežení. Sice to pořád stojí hodně sil (hlavně mě :D ), ale aspoň holčičky můžou běžet hezky v rytmu a nejsou rozhozené. Jedeme pořád na dohled od Ondry, tak 10-20 metrů za ním, jak kdy. Z kopců se mu blížíme, do kopců nám zdrhá. Vjedeme do lesíka a ve sjezdu se holčičky krásně rozbíhají, ztratily jsme z dohledu neznámé spřežení. Žlutá značka (nebezpečí neboli příkaz "brzdi") a za ní červená - to většinou značí prudkou zatáčku. Přibrzďuji a očima hledám kameny, v pořádku. Volám Gee a Dida jde vpravo…ale bohužel málo. Potřebuji ještě o jednu zatáčku dál vpravo, jenže než zabrzdím, spřežení už je celé pod mlíkem na špatné cestě a já károu na mlíku. Naštěstí se tu vyplácí můj styl tréninku, kdy trénuju na poslušnost. Dida už umí vrátit spřežení zpět na cestu, kterou vlastně ani nevidí - i když tentokrát bych řekla, že tomu pomohla hodně Lupinka. Šikulka, občas má světlé momenty :) Vracíme se tedy na správnou trať a jedeme. Bohužel jsme ztratily drahocenný čas, ale co se dá dělat. Vjíždíme na louku, která má být snad 2 km dlouhá. Tuším, že jsme na začátku osmého kilometru, co jsem tak zahlédla letmým pohledem na GPS. Zase vidím Ondru, který se mi v zatáčkách ztratil.


Vlečeme se po té nekonečné louce, psi pijí z kaluží - asi jim je docela teplo. Navíc některé z nich ráno moc nechtěly pít. Za chvíli za sebou vidím opět neznámé spřežení, ale máme odstup. A tak nějak válčíme celou tu dlouhou louku. Přefrčí nás na kole Sven, skoro ho ani nepostřehnu, jak je rychlý. Říkám si, jestli nás dojede Lukáš? Zatím by neměl.



Konečně louka končí a vjíždíme do lesa. Jenže ejhle - les se najednou zvedá! Takový krpál jsem už neviděla ani nepamatuju. A to jsem si na začátku závodu říkala, jak hrozný kopec máme za sebou…tomuhle nesahá ani po kotníky. Děs :) Vláčíme se jak šneci, nějaké popobíhání nemá cenu - člověk nemá místo na rozdýchání. Pořád vidím Ondru i druhé spřežení, ve zhruba stejných odstupech. Předjíždí nás další cyklista - musel slézt z kola, protože se to nedá dost dobře vyjet. Funíme a za chvíli nás pomalu předjíždí a pomalu mizí. Ondra stojí, nabírá síly. Za chvíli velmi dobře chápu, proč. Kopec se na konci ještě víc zvedne a když to člověk nečeká a nenechá si rezervu, tak je to zlé… Taky si s holčičkama dáváme pět vteřin oraz. Jenže to už máme v zádech soupeře, úplně jsem na něj zapomněla. Honem vystoupáme posledních pár metrů a řítíme se z kopce dolů - to je sešup! Kittuk metelí nožičkami, ale nestíhá…buď nechce, nebo se jí něco nelíbí. Každopádně - takhle rychle by ona vepředu teda neběžela :D Přibrzdím ji, ale jen tak, aby byly bezpečně napnuté šňůry. Kopec končí a dorazíme ke značce 800 m - čili cílové zóně.


Poslední kopeček a vjíždíme na louku. Ženu holčičky do cíle, abychom co nejvíc ujely druhému spřežení. Ve sjezdech umíme získat náskok. Trochu mu ujedeme, ale to už jsme v cíli. Fuj, jsem červenější než moje bunda. Kousek odjedu, vlezu si k holčičkách, rozdýcháváme a čekáme na Lukáše. Přijíždí asi za pět minut, je dobrej, byl rychlejší než my! Shiva se konečně rozběhla! Taky je náležitě spokojenej…a Shiva je náležitě oslintaná…a ty sliny si jde utřít samozřejmě do mě - má hroznou radost, že mě vidí :)






Pak mám asi hodinu a půl čas, než pojedu s druhým spřežením. Což tedy nevím, myslím si, že mám jen chvíli času a tak rychle zapřahám a jdu na start…tam je prázdno a jde ke mně Vašík se smutným výrazem a odtuší, že jsem neviděla novou startovku, kdy jsou starty o hodinu posunuté… No co, tak se zase vracíme k autu a máme tedy čas. Druhý nástup na start je už lepší - jede nás v ktg. pět, ale tady nejde pro mě o závodění s nimi, ale sama se sebou.




Eura je vepředu sama a hned po startu se krásně rozbíhá. Není to žádný kvapík, ale je to slušná rychlost na 10-ti letou fenu. Projedeme esíčko…tentokrát už ne smykem a vjedeme na louky. V prvním stoupání hned zpomalí a Eura si očmuchává co ji napadne. Pak asi třikrát očůrává…no katastrofa. Pak ji konečně uřvu a můžeme vyrazit z kopce. Vlastně ne - Eura si to rozmyslela a ještě prý chce hodit bobek. Tiše zuřím, ale přemůžu se a jen je pochválím, když se konečně rozběhnou. Ale dlouho jim to nevydrží - Albínce se běžet nechce vůbec a Eura s Espou mají svůj kobylí krok - dlouhý, ale pomalý. Na louce je Eura fascinována psem za plotem a pořád váhá, jestli se s ním jít přátelit nebo mě raději poslechnout…nakonec kolem plotu běží skoro bokem, ale mineme ho. Dojíždí nás první koloběžka - Tůma se samojedem. Radím mu kudy má jet, nechal se zmást svým psem, který šel jinam. Za chvíli ujíždí - holky se rozhodly jet na výlet. Ach jo…no co - za zlé jim to mít nemůžu, když s nimi jedu takhle poprvé (ale jinak trénují, jen v jiné sestavě).



Pak střídavě popobíhají a cupitají…a na třetím km nás dojedou dva koloběžkáři s čechohorákama. Myslím si, jak mě předjedou a ujedou, ale v kopci mají krizi. Jeden jde alespoň jistým krokem vpřed, druhý toho má dost. Taky jede dneska prý podruhé. Psovi se moc nechce a tak ho zase předjíždíme. Tedy - prostě jdeme dál krok za krokem. První už je na kopci a rozjíždí se. I my jsme se vydrápaly na kopec a přichází sjezd. Předjíždí nás další kolobka, kluk s haskounem. Pouštím ho - nechci jim zasahovat do bojů, když mě o nic nejde.


Z kopce nás dojíždí zase i druhý čechohorák. Sjedeme až na louku a na rozbočce sprint/mid stojí Hrobnice a Tomáš Lorenc. Ten nás hlasitě povzbuzuje, rozběhne se a dělá, že mě tlačí… Sranda :) Nakonec slézám a popobíhám s nimi - je to marné…v kopci bych je snad i předběhla, přestože Eura zase očmuchává. Přesto opět dojíždíme a předjíždíme čechohoráka. Myslím, že jim do boje ani nezasahuju. Sedí na zemi a hledá plíce, které asi někde vyplivnul. Je pravda, že mě se taky špatně dýchá - plíce hrozně bolí a inverze je nepříjemná. Sípu a chrchlám ještě dvě hodiny po dojezdu, než to vykašlu ven. Ale teď jsme na trati a musí se bojovat. Vyškrábeme se tedy na cílový kopec a sjíždíme do cíle. Holky se - asi na efekt - ještě naposledy rozbíhají a tak jsme zvítězily samy nad sebou - dojely jsme. I když nikdo nepočítal, že bychom to neměly dojet :D



Lukáš je třetí z pěti, Shiva konečně hezky běžela a oběma ta trať sedla.


Já jsem v MB1 čtvrtá z devíti, ale kromě prvního a posledního místa jsme všichni dost natěsno. Můžu skončit víceméně jakákoliv… Chce to máknout. No a v C1 jsem samozřejmě poslední, pátá. Tři minuty za předposledním…a asi čtvrt hodiny za prvním - na sedmi kilometrech nic moc. S mladejma jsem na dlouhé trati za prvním Ondrou asi o čtyři minuty pozadu, to na nás není špatné.

Ještě se jedeme po závodě podívat k Lucce na štěňátka - její Dida (kterou jsem tenkrát pojmenovala) má 7 štěňátek - 6 černobílých holek (2 jsou snad ještě volné ;) ) a 1 bílého kluka. Muchlujeme se a těším se, až budu mít zase svoje. Moc se těším… Večer jdeme brzo spát, tentokrát žádné oslavy - ty si nechám až na rockotéku v Hradci víkend po Točníku :)



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bety Bety | Web | 20. listopadu 2012 v 22:17 | Reagovat

Gratuluji k výsledkům. :-) Jé, štěnda! Kdy plánuješ "svoje"?
Jinak, máš naprosto skvělou čepici!

2 RadkaP RadkaP | E-mail | 20. listopadu 2012 v 22:52 | Reagovat

Jéé, tyhle holčičky by ti taky slušely:) A ten náš pinták vedle Didy...hmm:-)

3 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | Web | 20. listopadu 2012 v 23:18 | Reagovat

[1]: Svoje...až budu ve svém baráčku...podle mě tak za rok nebo dva...uvidíme...

[2]: Joo...já vím...nebo možná vedle Didy ta černá holčička a pinťáckýho kluka za ně - ať taky někdo tahá! To je teda pošťuchování...takových štěňat kolem mě a já nic... :-D

4 Daysy Daysy | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 6:09 | Reagovat

Jé, ta čapička je jako ta z Perfect Days filmu, jak ji tam měl Ondra Sokolovský, co hrál gaye a Chýlková. Skvělý film. x) Pejsani jsou krásní, jako vždy. x) A ten maličký je tak do postele. x)

5 Hrobníci Hrobníci | 21. listopadu 2012 v 23:37 | Reagovat

...no myslím, že seš naprosto úžasná, že si ještě jela po midovi toho sprinta. Krpál byl fakt výživnej a následující sjezd vražednej. Budeš natrénovaná víc než tvoje holčičky. A jak se osvědčil tvůj nový Nikonek?

6 Das Das | Web | 22. listopadu 2012 v 21:36 | Reagovat

Už ve čtvrt na šest jste vyráželi? No, myslím, že moje stávání v půl šesté je svaté. :D
Mimochodem, máš boží čepici! :D
Stejně je to krásná momentka, jaks e Lupo zakusoje Didě do krku. :D
Gratulu k nádmerným výsledkům. :)
S rduhým spřežením jste určitě měli na víc, ale přece jen po straších fenkách toho nemůžeš tolik chtít. Je ale dobře, že se takhle proběhají. :)
Krásné fotky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama