Neděle...zapeklitá situace dopisovat články dodatečně... O:)

V neděli ráno nás budí zvesela sluníčko. Tedy…nebudí…budí mě pejskové, kteří se točí dokola v boudičkách a svým podupáváním a škrabáním dávají zcela nenápadně najevo, že je čas vstávat. Až když se vykopu z postele (rozuměj - tak nějak dá se říct spadnu z palandy, protože to je jediný způsob, jak se dostat na zem…) a vyjdu z auta, sluníčko mě osvítí. Vyndám pejsky a fotím a fotím…





Najednou přichází Verunka, vypadá trochu dezorientovaně chuděra, ale jen co mě vidí tak se rozzáří :) Jdu chvíli s ní a fotím co vidím…vylezu na vršek kontejneru, abych měla výhled na stake-outiště a na mlhu, co se válí po horách…ale jsem po včerejším večeru značně nestabilní a tak po jedné rychlofotce opět slézám. Pozdravíme všechny okolo, pokecáme a … a je zase čas připravovat na start!

Letos jsme na napájení psů před startem zvolili jinou recepturu. Každý rok táta vyvářel konzervu nebo rybičky, aby měli vlažný nápoj, aby na něj měli chuť. Letos jsem si řekla, že když pokaždé před tréninkem se můžou strhnout po vodě z granulí, kterou předchozí den sliju (takový granulový vývar), tak to zkusím i na závodech. A zatím se osvědčilo, pijou všichni, včetně Kittuk a Lupo, které obvykle nechtěly smočit čumáky :) Uvidíme, v zimě možná budeme dělat něco teplého. Na to je ještě čas…a konzervu máme s sebou vždy - kdyby náhodou :)

První vyráží zase Lukáš, táta ho jde pustit a já využívám sluníčka a pořizuji fotky s myslím dobrou kompozicí…ale nějak mi na tom něco nesedí. Přijde mi, že foťák všechno lehce mázne, že to není ono. Stoupnu si doprostřed louky, nad kotníky sněhu, který studí v botách a fotím…je to paráda, moc lituju, že stíhám vyfotit jen pár cyklistů a pak musím honem běžet k autu. Eura na začátku provedla jisté fopá (vys*at se hned po startu? Měla počkat aspoň, až ji nikdo neuvidí :D ), ale pak už běžela zase hezky.

Běžím k autu a zjišťuji, že moc nestíhám. Honem se převlékám, vyndavám holčičky na stake-out. Než se vyčůrají, připravím si tříkolku a šňůry, helmu a rukavice. Potom oblékám holčičky a už vidím Lukyho, jak s Eurou mažou do cíle. Nemám čas čekat déle, začínám zapřahat. Kittuk, Lupo a Ayuk jsou na místě a docela hezky víceméně stojí na místě… Přichází Lukáš s Eurou - dozajista nadšený, že mě musí hned vést na start. Co nadělá… :) Přivádím ještě šílející Didu, zapřáhnu ji a koukám, co bude dělat. Když ji nikdo nedrží, tak to vypadá, že je klidnější. Možná je jen trochu rozhozená, protože je zvyklá skoro šplhat po lidech :) Jediný problém je, že se na mě otáčí celá (nejen hlavou) a bojím se, aby se nevyvlékla z postroje. To už ji Lukáš chytá a jdeme na start. Před startem se Lukáš rozhodl, že holčičky se musí naučit stát samotné a tak je pouští a jen na nás kouká. Holky se drží a čekají na start. Když vidí odjíždět Kronuse startujícího před námi, tak to je na ně už ale moc a vyráží za ním. Tříkolka na sněhu sice brzdí (ještě ráno nebrzdila, protože v noci brzdy poněkud…zamrzly…), ale i zabrzděnou mají sílu odtáhnout. Lukáš je bere a jdeme na start.

3…2…1…GO! Vyrazíme a po chvilce se Lupo zase zakousne radostí do Didy. Ta s tím snad nepřestane. Mohla by už z toho vyrůst… no nevadí, zase ji pouští a už mažeme. Ale Lupo to nějak fláká. Sjedeme z kopce a dáme si výživnou levotočivou zatáčku. Dida valí jako tank a Lupo čumí doleva doprava, jestli si nedělám srandu. Sleduji Ayuk, že se nějak fláká. Kittuk překvapivě šňůru ani na vteřinu nepovolí, hodná holka. Jedeme dál, Lupo se na chvíli srovná, ale když přijde dlouhá rovinka, už se na to vykašle úplně. Vidím Kronuse (slíbil, že na mě počká, ale to asi nebyl ten důvod), ale Lupo nás brzdí. Nechce se jí vůbec běžet. A mě se moc nechce slézat z tříkolky. Navíc není poblíž žádný strom, za který bych se zachytila. Dida tedy táhne Lupo za obojek a snaží se udržet tempo rakety, ale nejde to. Přesto se nevzdává a přichází levá zatáčka a stoupání.

Tady už vím, že to musím udělat. Vyhlížím si takový menší stromek a vjedu na něj tříkolkou. Není to úplně stabilní a jisté, ale holčičky se nijak nesnaží to urvat a stojí a čekají. Je to znát, když tu není Espa, která vždycky šílela nejvíc a většinou to byla ona, kdo vytrhl kotvu ze sněhu nebo ze země. Musím přepřáhnout Lupo, protože se pořád otáčí a neběží. Dida by se uškrtila. Dopředu půjde Kittuk, která dnes valí a ještě nepovolila šňůru. Odepínám jí zádovou šňůru, beru Lupo, připnu ji na její zádovou šňůru, připnu Kittukovi zádovku, pak krčák, Lupince krčák…a jedeme. Mistrovská obratnost, zabralo to jen pár vteřin. Couvnu s tříkolkou a už letíme. S Kittuk cítím, že to spřežení má větší sílu, snaží se více o tah. To je tak, když leader je dlouho zapřažený vzadu a pak ho dáte dopředu - může se zbláznit a vytahuje se, aby ukázal, co umí. To předváděla Kittuk. Tam, kde jsem včera běžela, stačilo víceméně jen odrážet nebo popobíhat (je pravdou, že v sobotu byla trať těžší). Jediné, co mě na Kittuk štve, je to, že okamžitě začíná žrát sníh - to vzadu nemohla. Ale běží pořád slušně, tak co.

Těsně před cílem vidím zase Romana, předjíždí Vandu. Kittuk ale zajímají spíš obří býci za ohradou. Modré oči jí div nevypadnou z důlků, jak je třeští. Dida se ale nenechá rozhodit a valí po cestě. Kittuk neprotestuje a maže taky. Jedu spíš na dva psy, Ayuk a Lupo se příliš nezapojují. Asi jim vadí ta tvrdá trať, moc travičky se tu nenajde… To už ale projíždíme poslední louže a bláto a jsme na cílové rovince. Tady se pro jistotu zastavíme - Lupinka si potřebuje oklepat bláto. Haha, zkouší mojí trpělivost… A pak se rozjedeme a letíme do cíle. No…spíš jen tak běžíme. Ach jo, tak zase budeme holt mimo bednu. Tam je asi naše místo. Ale začátek sezony byl skvělý :) Začali jsme trénovat včas a měli jsme navrch - bohužel ostatní nás dotrénovali a vzhledem k tomu, že můžu jen o víkendu, tak nemám možnost je dohnat.


Ještě na trať vyráží Lukáš, Shivě se startovat zase nechce, kouká na všechny svým zabijáckým modrým pohledem a chce se prý přidat k dojíždějícím spřežením v cíli. Ale nakonec odstartují a prý na Shivu běží Shiva celkem pěkně :)


Lupo je nějaká zmožená, celá mokrá a vypadá nešťastně. Nevím, co se stalo - ale pamlsek si bere okamžitě a s velkou chutí ho spořádá. Takže na tom není špatně, možná jen zpytuje svědomí :) Uklízím holčičky docela rychle do boudiček, protože jsou promáčené, tam se aspoň zahřejí a uschnou. Mezitím porůznu balíme a pak se chystáme na vyhlášení.


Lukáš je rád, že konečně nezabral dvě poslední místa. Konečně porazil s Eurou Weigerta - vždycky to bylo těsné a něco se pokazilo, tentokrát to vyšlo. Hurá. Já jsem tedy skončila čtvrtá, přesto jsem dostala pohár. V součtu tří závodů jsem dopadla nejlépe. Škoda jen, že Pavel Hladovec tentokrát nejel C1, ale jel na koloběžce. Porazil mě o pár sekund…kdo ví, jak by to bylo na tříkolce. Tímto ale vypadnul z poháru (změnil kategorii).

A to je konec podzimní sprintové sezony.
Teď nás čekají dva midy - Točník (17.-18. listopadu - přímo pod hradem!) a Hradecký mid v Bělči nad Orlicí (hned týden na to, 24.-25.listopadu…už teď se nemůžu dočkat).
Přijďte se podívat, stojí to za to :)











...když to vidím na těch fotkách, tak jen doufám, že Točník a Běleč bude bez sněhu, v suchu, zalité sluníčkem...haha, falešná naděje. Ono nestačí, že doma člověk trénuje v blátě a humusu.Jinak ještě jednou gratuluji ke Krušnohorskému poháru a víš, že máš u mě na Bělči skovanýho frťana! To bude jízda!