close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Sprint na Hornabergu 2012 - sobota

30. října 2012 v 20:03 | LusyW
Tak jsme se rozhodli vyrazit po roce na druhý ročník závodu Sprint na Hornabergu, konaný v obci Hory u Karlových Varů. Hlavním "tahákem" bylo, že je jedním ze tří závodů počítaným do Krušnohorského poháru (společně s Hrobskou jízdou a Vrouteckým sprintem). A já k němu měla našlápnuto…



V sobotu ráno jsme vstávali pro změnu v pět ráno - kouknu z okna, prší. Obleču se a beru vyvenčit Shellynu a probudit haskouní slečny - déšť se sněhem. Vyčistila jsem si zuby a šla naložit poslední věci na závody a ejhle - to už sněžilo. Ouu - vždyť jedeme na kárové závody! No nevadí, uvidíme, jaké to bude. Třeba je to jenom přeháňka (haha - sněžení přešlo téměř v chumelení a to přestalo až někdy před pátou odpolední…). Cestou bylo někde více, někde méně sněhu. Jedním z míst, kde ho bylo rozhodně nejvíc, bylo naše cílové místo - letiště u obce Hory. Bílá peřina pokryla všechna auta a cesty a stromy a budovy a psy a karavany a toitoiky…prostě všechno! :) Všichni musheři byli vysmátí a zároveň trošku vyděšení…bylo jasné, že to bude zábavný závod na trati.




V devět hodin se konal musher-meeting, kde nás přivítal Petr Gurega na prvních letošních zimních závodech a pak jsme se dozvěděli, že máme jet na trati po bílé a řídit se bílými značkami…všechno bylo zasněžené :) Ještě jsme chvilku pokecali, já dostala u Verunky ke snídani řízek a čokoládový dort :D a pak se šlo připravovat. Jako obvykle jsme jeli v pořadí Lukáš-já-Lukáš. Ten byl ze sněhu vyloženě nadšený…ehm. Naštěstí měl nové rukavice, tak mu aspoň nemrzly ruce tak hrozně jako minulý rok. Vzala jsem tedy Euru, on kolo a šlo se na start. Juráška jsem odevzdala, Lukáš dostal pusu (co kdyby byla poslední?) a šla jsem ho vyfotit. Eura vypadala, že si na rozdíl od něj sníh docela užívá - běžela a tlamu měla rozevřenou od ucha k uchu v širokém úšklebku/úsměvu :)



Protože jsem startovala jen chvilku po něm, honem jsem běžela do auta se převléct, vyndat své 4 pejsky (Dida, Lupo, Kittuk a Ayuk), obléct své pejsky…a začínáme zapřahat. Vedu poslední Didu do šňůr a najednou přijel Lukáš s Eurou - ani nemám čas se ptát na zážitky a už spěcháme na start. Taťka může aspoň fotit. Eura sama na stake-outu se diví, kam mizíme a proč ji tam necháváme? Tak si aspoň párkrát zavyje…

Na startu už cítím, že mi je zima na prsty v bezprstových rukavicích. Aha - možná kdybych měla normální, byla by mi zima až o pár minut později :) Vystartujeme a jedeme po zasněžené louce…cítím, že kára moc nejede, Lupo se opět radostí ze startu zakusuje Didě do krku, ta jí setřepe a už běžíme jako normální spřežení. Sněhové vločky se zabodávají do očí jako nože, takže jedu téměř poslepu. Jirka Stejskal, který jde podél trati se mě ptá, jaké to je…tak jen odpovídám, že zatím nevím, zatím jsem se nekoukla… No, louka (ranvej) končí a čeká nás docela adrenalinový sjezd a pravá zatáčka. Pamatuji si ji z loňska a neměla jsem letos odvahu si ji jít prohlédnout zasněženou. Před sjezdem hodně přibrzdím, protože ve sjezdu už to nepůjde. A taky že ne - když přibrzdím pro napnutí šňůr, kára hned skáče doleva a doprava. Přední kolo jede kamsi, zaražené do vyjeté strouhy. Ale nevadí - bylo to jen pár metrů a následuje dvojitá levá zatáčka - nádhera! Jedeme ji celou ladným smykem! Takové momenty si člověk prostě užívá :)



A potom začíná nepříliš záživná část trati…nejdřív jedem rovně podél ohrady, to holčičkám ještě hezky běží (tachometr ukazoval tuším 28-29 km/h). Ohrada je prázdná, žádní býci. Potom zatáčíme doleva na panelku, projedeme hlubokým blátem a chviličku stoupáme. Jsem celá mokrá. Zatočíme doprava k dalším ohradám a jedem takovou dloooooouhou a tvrdou cestou. Psí slečny makají a letí. Na mě letí bohužel ale všechen sníh, bláto a ledová voda. V té rychlosti nemůžu nic moc dělat pro zahřátí - rovina je nekonečná. Počet louží taky. Všechny projedeme. Když se konečně po sto letech dostaneme k levotočivé zatáčce do lesíka, kde to začne stoupat, nemůžu se dočkat, že slezu z káry a zahřeju se během. Jenže… Jsem totálně promrzlá a každý krok neúnosně bolí. Holčičky se koukají, proč to najednou neběží a jsme všechny rozhozené. Jsem totálně zmrzlá. Palce na nohou úplně bolí. Sakra - to se mi nepovedlo. Nějak se z lesíka vydrápeme, čekají nás další dva kopečky na louce - to už jsem se trochu rozhýbala a zahřála. Hýbu aspoň prsty u nohou a na rovince, kde holčičky běží, dělám aspoň lehké dřepy. Louže, louže, louže. Lemované jsou všechny sněhem.


Vidím před sebou spřežení - je to Jarda Svoboda se čtyřmi čechohoráky. Kličkují mezi loužemi a já se těším, že je holčičky taky uvidí a poběží za nimi. Prd. Sice je vidí, ale nějak je to nevzrušuje. Na pátém kilometru se na to prostě vyprdly. Přesto se k nim blížíme a na panelce jim už dýcháme na záda. Ale nejsme schopné ho předjet - já zmrzlá nemůžu pomoct tak, jak je potřeba a holčičky nemají tolik síly, jako ČHP. Jarda ale zastavuje a pouští nás před sebe. Odrážím co to dá a dostáváme se k další, poslední ohradě. Jo - tady jsou všichni ti býci! Jsou to obří kusy! Didu to ale naprosto nezajímá a jen srovná Lupinku, která po nich laškovně pokukuje…ale ani Lupo není žádný lovec a nabíráme konečně zase tempo. Asi už cítí cíl. Mineme bezpečně ohradu, zatočíme vlevo, pak vpravo skrz louže a bláto a už jsme zpět na zasněžené louce a jedeme do cíle. Ohlédnu se a vidím za sebou v dáli nejen Jardu, ale i Anitu a i Kronuse. Sakra, tak to se nám nepovedlo. Dostáváme s holčičkama teda pořádnou časovou nálož od obou. Hodně jsme ztratily na posledních 2 km. No co - hlavně, že jsme v pořádku a zvládly jsme i zasněženou trať :) Po sobotě tedy proklaté čtvrté místo s tím, že není pravděpodobné, že bych se posunula v neděli níž nebo výš...



Cestou z cíle míjím Lukáše, který jde se Shivou zrovna na svůj druhý start. Brr, mě by tam podruhé nikdo nedostal. Jdu do auta a svléknu s vypětím všech sil mokré ledové oblečení. Stojím u kamen a už nemám sílu navléct si suché kalhoty. Čekám, až získám cit do rukou i do nohou a chce se mi brečet. Jsem unavená a zmrzlá - ale je pravda, že brekem se nic nezachrání. Holčičky venku halekají, tak se nakonec donutím a asi po 20 minutách vylézám z auta v suchém oblečení a přestávám se klepat zimou. Připravuji pití a čekám na Lukáše, ten po chvilce taky přijíždí i se Shivičkou. Tentokrát to šlo prý oběma, alespoň v rámci možností (starý pes a líný pes :D ). To já jsem zklamaná…ale co, svět se nezboří :) Lukáš byl dokonce s Eurou rychlejší než já, no vida je! To je dvojka! :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bety Bety | Web | 30. října 2012 v 20:57 | Reagovat

Tentokrát si počkám pěkně na neděli. :D
Ale musím říct, že přesně takhle si představují musherské závody! :D

2 Das Das | Web | 31. října 2012 v 18:34 | Reagovat

Tak to počasí teda muselo být masakr! Obdivuju Tě, že jste to vůbec dojeli. :)
A co, že jste skončili na čtvrtém místě.. braborová medaile je taky dobrá! ;)

3 Hrobníci Hrobníci | 31. října 2012 v 21:56 | Reagovat

...no jak říkáš-nikdo by mě nedonutil to jet v sobotu ještě jednou! A k tomu v těch samých mokrých hadrech! Lukáš je borec. Ale aspoň se na kole zahřívá šlapáním i na té dlouhé nekonečné rovince.Tam se kopal Nanuk zadníma nohama do uší, aby stačil tryskomyši Růže.Mě by zajímalo, co dělá takovej bejk, když mu namrzá ten kroužek co měli v nose?!To kdybych věděla, že ti je taková strašná zima, tak bych ti donesla něco tekutého na zahřátí až do auta!

4 Wewerka Wewerka | 7. listopadu 2012 v 8:29 | Reagovat

Tak co je s tou nedělí? :-D

5 LibiAn LibiAn | Web | 14. listopadu 2012 v 19:04 | Reagovat

Zajímavej koníček :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama