8. října 2012 v 20:01 | LusyW
|
Malá vsuvka - děkuji někomu za nominaci na blog roku 2012 v kategorii Zvířata! Absolutně jsem to nečekala a moc mě to potěšilo, dostala jsem se mezi prvních pět a tak pokud budete mít zájem podpořit moje holčičky - můžete tak učinit ZDE (pod jejich článkem je hlasovací anketa). Děkuji za případné hlasy a děkuji "někomu" za nominaci :)))))
Hrobská jízda 2012...aneb jak se mi po letech konečně zadařilo! :)
Opět po roce patřil první říjnový víkend závodům v Hrobu u Teplic. A já se ho nemohla dočkat! Letos jsme s Hrobnicí našli nový a velmi technický úsek trati, kterým byla nahrazena proklatá kamenitá část po startu a kde psí tlapky velice trpěly. Přípravě trati jsme věnovali pátek, takže jsem byla od rána na místě a trajdala po venku. Kancelářská krysa (rozuměj - já) jsem si udělala manuální prací pár puchýřů a to mi ke spokojenosti stačilo. Potom přišla na řadu moje kancelářšká dušička a téměř do půlnoci jsem prezentovala přijíždějící závodníky. No co - mám ráda přehled :))
V sobotu ráno bylo moc hezky, východ slunce opět osvětloval šibenici. Starty naštěstí byly už v devět ráno a tak jsme nejely v tom nejhorším vedru, i když bylo jasné, že pesani budou mít jazyky až na zemi. Lukáš letos jezdí dva psy - Euru a Shivu, takže startuje dvakrát. Já jsem vsadila na výběr čtyř psů v leadu s Didou a Lupo a vzadu Kittuk a Ayuk. A k tomu lehkou čtyřkolku :)
Přestože je Shiva mladší o 7 let než Eura a měla by jí takzvaně "natrhnout prdel", nějak se jí nechce běhat rychle. Zato Eura si jede to svoje a je to taková milá jistota - takže Lukáš sází spíše na desetiletou Euru. A proto s ní startoval jako první :) Pokud vím, cestou se nic zvláštního prý nestalo - první půlku trati prý běžela skvěle a pak se jí už tolik nechtělo...ale komu by se chtělo, když druhá část je do kopce, že jo :)
Její dlouhý krok tomu dává šťávu :))
No a pak jsem šla na řadu já! Já a moje čtyři roztomilé chlupaté pidi holčičky! :)
Měla jsem z nové trasy trochu nahnáno - určitá místa se nepodařilo upravit tak, jak jsem čekala, ale věděla jsem, že pokud nebudu hloupá a přibrzdím si, všechno bude v pořádku. Jela jsem už na mnohem a mnohem horších tratích. A po těch letech ježdění už mám snad nějaké zkušenosti! Šlo čistě o to nepropadnou závodní panice a pustit do akce rozum. Po startu na louce Lupinka opět nasadila svou hračičkovskou náladu a zase se začala Didě věšet na krk...ale start byl tak rychlý, že to nestihla dělat dlouho a tak přestala a nabraly jsme rychlost. Vjezd do zatáčky kolem stromu se podařil, zato výjezd už byl adrenalinový! Ještě jsem se s lehkou vratkou tříkolkou úplně nesžila a tohle bylo...parádní! Holčičky zabraly a už jsme mazali z louky do lesa...



V lese nás čekala nová cesta slibující pár adrenalinových zážitků...ale raději prohrát než si zlámat ruce. Holčičkám jsem tedy přibrzdila v jejich rozletu a ejhle - krom jednoho skákavého esíčka mezi stromy to bylo celé v pohodě! Jsme machři! Následoval sjezd na slavnou hrobskou lávku, kde jsem měla prý štěstí, protože ještě chviličku před mým příjezdem tam byla zaseknutá dvě spřežení. Já ji zdolala přímo skvěle a pokračovala dál. Už jsem zahlédla prvního ze soupeřů, které jsem měla v plánu předjet - Martina Kuraka. Ale ale - já ho nemohla dojet! Z kopce běží všichni psi rychle a tak jsem se mu přibližovala jen velmi pomalu. Po přejezdu louky, silnice a další louky mu pejskové nezatočili na trati vpravo, kam bylo potřeba. S vědomím, že Dida je téměř absolutně poslušná jsem najela nalevo od jeho spřežení a poslala ji vpravo - obě spřežení se stočila a já ho mohla předjet (bohužel zastavil tak, že zablokoval cestu, ale jinak to nešlo...). Chvíli jsem díky této pauze nemohla holčičky rozběhnout, ale to už se blížila myslivna s příslibem jednoho z posledních klesání...klesání a rovinky je to, kde holčičky mohou získat čas. V kopcích ztrácíme - nemají tolik síly jako pesani. Už jsem viděla, že jim začíná být vedro a brzy si budou šlapat na jazýčky - ale jsme za polovinou! To už dáme! Viděla jsem druhého ze soupeřů, které jsem si dala za úkol předjet a už jsem málem propadla depresi, že jsem ho nechytila - Zdeňka Paclta a jeho nádherné henyšácké haskouny - kteří milují moje holčičky :) Bez problému jsem ho předjela a málem vyplivla plíce, když jsem se ho snažila zanechat na trati zase samotného...zabrala jsem a ujely jsme.

Míjeli jsme Verunku s novým foťáčkem, zvesela se usmály, zamávaly a když jsme ji minuly, opět jsme upadly do křečí z vyčerpání :D Teda já...holčičky stále běžely. Čekal nás poslední dlouhý výjezd a já nahoře viděla další dvě spřežení - jedno pomalé a jedno rychlé. Zabrala jsem a dala do toho všechno...už jsem ani nedýchala, ale kopec jsme zdolaly. Pak už jen přejezd přes mostek, šíleně klouzavý blátivý výklus kopečku před cílem, kde jsme předjely třetí spřežení a už nás čekal cíl. Dojela jsem na stake-out, padla na záda a popadala dech. Byla to senzace!
Pavel Hladovec - spolu jsem soupeřily o první místo :)
Po mém absolvování trati čekalo ještě druhé kolo Lukáše a Shivu. Málem zapoměl odstartovat, ale nakonec to stihl akorát. Protože Shiva je na mě trochu závislák, rozhodla jsem se udělat pokus a na startu se vůbec neobjevit, aby za mnou nešla. O něco lepší to prý bylo, tak aspoň že tak. Viděla jsem jen z bezpečí křoví, jak se Shiva zastavila, oběhla Lukáše, čímž mu hodila smyčku kolem krku a pak se mu smála :D Ale Lukáš se vymotal a pak už jeli a pokračovali v závodě. O nějakou minutu to bylo horší než s Eurou...ale třeba se to Shiva jednou naučí. Nebo si Luky pořídí pejska k tomu vhodnějšímu (pes ze spřežení se těžko učí běžet sám...)
No a pak už jsme se stali terčem náletu dětí a dětiček, které chtěli půjčit pejska. Půjčila jsem prvním čtyřem - dvěma větším a dvěma menším - víc bych si nestíhala ohlídat. I když se zdálo, že bych je rozpůjčovala všechny, kdybych svolila :D Nejlépe na tom byla Espa, která s chlapcem doběhla na prvním místě :)
Překvapením dne bylo, když za mnou přišel Pavel a poblahopřál mi, že jsem první :) (on byl druhý) Bylo to jen o kousek a to bylo super - není nad to si skutečně zazávodit. Nejhorší je prohrát "o dva dny" a i když je příjemné vyhrát s velkým náskokem, přeci jen...soutěžení je lepší... Jela jsem tedy večer domů řádně se připravit na nedělní kolo! Drželi jste nám palce? Schválně, jak to dopadne - dočtete se pozítří! :)
Ty jo, ohromná gratulace!