Druhý den ráno jsme se vzbudili a když jsem šla venčit pejsky, tak hustě chumelilo. Než jsem vyndala posledního pejska, už ten první byl schovaný pod nánosem sněhu :) Abysme tuhle situaci využili, rozhodli jsme se postavit sněhuláka. A ke sněhulákovi jsem pak ještě postavila pejska - jsme přece na závodech psích spřežení!



Kolem deváté hodiny přestalo konečně chumelit a organizátoři začali upravovat poctivě trať. A stálo to za to - jelo se perfektně!





Po závodě jsme se ještě jeli projet po trati s Lukášem, každý půlku psů. Ještě, že jsem si to pamatovala...už totiž stihli odznačit trať :)



Tak vám nevím, jestli mít radost, že ho to baví...nebo se bát! :D














Ten psík ze sněhu je úžasný, ale i ti živí psi jsou nádherní