close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

HROBSKÁ JÍZDA 2011 - sobota

5. října 2011 v 22:51 | LusyW |  Spřežení
Letošní 9.ročník Hrobské jízdy jsem se snažila Janě/Hrobnici co nejvíc pomáhat, začínám k tomu závodu taky pociťovat mateřské pouto…přeci jen - nikdy jsem nevynechala, deset let tam trávím každý první říjnový víkend… (jednou to nebyl závod ale pouhé setkání). Člověk tam skoro vyrůstá, vždyť poprvé mi bylo 13 roků! :)


V srpnu jsem udělala diplomy (Jana nadhodila téma, já zpracovala dle svého), potom jsem odjela na dovolenou. Tam mi přišla SMS, že byly odřeknuté ceny pro závodníky a tak musíme přemýšlet, co by se dalo nějak vykoumat. Přeci jen - zkuste vyrobit něčeho 70 ks za tři týdny, když nemáte nápad ani materiál. A ani jeden volný víkend! No, od malování na dřevo jsme šli přes moduritové postavičky až k mému oblíbenému FIMU. Navrhla jsem udělat placaté "medaile", spíše upomínkové předměty. Haskouní hlavičky. Joo, to jsem si naběhla! Nikdy by mě nenapadlo, že s tím bude takové práce. Ale to nevadí, když jsem pak držela hotový výrobek v ruce, navíc v 90-ti vydáních, bylo to uklidňující. Třikrát jsem přidělávala, protože se pořád hlásili další a další závodníci. Poslední jsem udělala v pátek večer před závody. Celkem 110 ks, z čehož se mi podařilo 24 připálit, z toho 18 až do nepoužitelnosti. Nakonec bylo 86 čistých bezkazových medailí pro 85 závodníků. Krásně to vyšlo. I paní ředitelka dostala :) Jinak jsem moc nepomohla, trochu s přípravou startovního prostoru, přeměřila jsem trať na kole…a to bylo všechno. Tak zase za rok :)

Od středy jsem měla volno, takže jsem každý den poctivě navštěvovala závodiště. Nejprve tam byli jen Zasadilovi, ve čtvrtek večer ale už začali přijíždět další lidičkové. To už se sedělo v kruhu a drbalo a kecalo. To se mi líbilo…bylo to komornější :) No ale už k samotnému závodu.

V sobotu ráno jsme teprve nakládali vybavení do auta, ale to nevadí, protože když tam jedeme na otočku, tak toho moc nepotřebujeme. Jen věci jako na trénink (ty byli po ruce), závodní postroje, misky, vodu a stake-out. Jinak bude všechno doma, po ruce. Na místo jsme dorazili asi ve čtvrt na osm a já zjistila, že za necelou hodinu startuju. To mě teda nepotěšilo. Honem udělat nějaké pití, Luky si frčel projet na kole trať (naměřil ji o 300 metrů kratší…) a už se začíná připravovat. Připřáhnout káru, natáhnout šňůry, obléct psy a rozhodnout se ohledně Albínky. No - vezmu jí. Mám tedy 7 psů, Didu samotnou vpředu, na zkoušku, za ní Albínku (aby si mohla Didu přibrzdit) a Kittuk (ta to má ze druhé lajny jistit :D ), za nimi Ayuk a Shivu a před károu klasicky Euru a Espu, kobylky, tentokrát už bohužel 9,5 roku staré. No, vypadá to, že tuhle sezonu ještě odběhají, minimálně chuť mají :) Lukáš pojede za půl hodiny po nás s Lupo u kola, to se stihnu vrátit.


Jdeme na start a pejskové se těší. Lukáš má na starosti Didu, Romča s Tondou pomáhají držet zbytek. Hrobnice na startovní čáře upozorňuje, že mám být opatrná! To já přece vím Jani… A už se startuje! Obkroužíme louku jako profíci, letíme a neuděláme ani smyk. Vjíždíme do lesa a sjíždíme k lávce, brzdím, co to dá, protože Albínka, Eura a Espa začínají cupitat - bolí je na kamenech nožičky. Dida valí… Projedeme zkušeně přes můstek a já mám radost, že Albínka zvládla nejhorší úsek. Ta je z toho očividně vykulená. A začíná brzdit. No dobře, věděla jsem, že to s ní bude horší, smířila jsem se s tím už před startem. Takže tedy brzdím a nenechávám je běžet tak rychle, aby se Albínka bála. Předjíždí mě Ondra Stejskal s klukama, Eura se zase okamžitě zamiluje a začne táhnout. Albi se chvíli drží, ale potom se její brzdění vrátí v horší formě. To už ale dojíždíme na měkkoučkou louku, kde vím, že Albi vždycky začne zase běžet. Pouštím brzdy a rozbíhám pejsky.
Jenže ouha - Blbínka toho má očividně dost, brzdí dál. Než se rozmyslím, co s tím, mineme myslivnu a přejedeme silničku. Asfalt ji asi psychicky zdolal a tak si lehne najednou na bok. Stojím a stojím a čekám, co bude. Dávat ji do vaku? To se mi teda nechce, není zraněná ani unavená, ještě by mi vyskočila a zlámala si nohy… Dám jí oddych a pomalu se rozjíždíme. Hmm, to bude těžký, Dida by chtěla letět, Albína stále brzdí co může. Tak holt cupitáme. Ani na měkkém terénu nechce běžet. Prostě psychický blok. Ach jo… I přesto dojedeme Vandu Kmochovou s čechohoráčkama, myslím, že je brzdí, aby se nepřehřáli. Je strašné vedro, počasí jako v létě. Posunutí startu z jedenácté na osmou hodinu nám hodně pomohlo, ale i tak psi táhnou jazyk po zemi. Dojedeme na míjení a přichází stoupání. Tam už se Albína konečně vzchopí a aspoň přestane brzdit. Šňůru ale nenapne. Projedeme lesíkem, dvakrát levá přes potok a prďák k cíli. Popoběhnu, holky běží, mineme včelín a už jsme v cílové rovince. Hop hop, Dida za to vezme a jsme už u auta.


Deset minut po našem dojezdu startuje Lukáš s Lupinou. Ta se nějak čím dál víc bojí plůtků a lidí kolem startu. Oči má vyvalené a nečekaně vystřeluje dopředu, nechce se jí čekat na odpočet. Vezmu ji do náruče, tak trochu zjihne. Když odpočítavají 15 vteřin, připnu ji na postroj a nastavím do startovací pozice. Na GO! vystřelí a běží/jedou ostošest, mám radost.
Pak se mi ztratí z očí. Co se děje na trati nevím, to by vám musel vylíčit Lukáš sám. Já čekám nervózně v cíli na jejich návrat. Nesnáším ten pocit. Zase na druhou stranu už chápu tátovo pocity, když mi to trvá déle než ostatním…a že to je poslední roky pravidlem :)) Přijíždějí první ohaři, potom první haskoun. A najednou Lukáš s Lupo! Hurá, do cíle běží pěkně. Aspoň že tady se nebojí, trdlo moje černý :) První půlku trati se prý bála předjíždět, ale potom už si zvykla a bylo to lepší. No jo - je potřeba jen trénovat a trénovat…


Odvezli jsme domů pejsky a vrátili se s Lukášem jen mým autíčkem. Právě včas, chvíli po našem příjezdu přišla na řadu Alena Smolíková a její dogdancingová a frisbee vystoupení. Co mě nejvíc potěšilo, Habas ji ukecal, aby zatančila s Avíkem. Avi, papírově "Avalanchce Ailik", původně Tipsík a nyní zvaný Krysa, tančil, jak Alča pískala. Vlastně říkala. Vlastně v reálu to bylo přesně to, co já zkouším se Shivou - hýbání jídlem, přičemž pes dělá triky zhypnotizován kusem žvance. Akorát s malým rozdílem…Alena s Avalanchem opravdu tančí, dělají triky, on ji poslouchá a perfektně se na to dívá. Já si nevzala nevím proč foťák a tak nemám památku. No - třeba to s Avíkem předvede ještě na nějakých jiných závodech. Dojalo mě to - moje miminko a jak tančilo! :D (ano, beru si to osobně! :D )

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veverunka Veverunka | E-mail | Web | 6. října 2011 v 8:05 | Reagovat

Byl to bájo víkend :-) já ti nějakou tu fotku s Avíkem pošlu, aby sis ji sem mohla dát :-)

2 Hrobnice Hrobnice | 6. října 2011 v 9:45 | Reagovat

...ach jo, ta Albínka! Máš s ní svatou trpělivost. Ale bezva sobota. A "fimáčci" i diplom letos neměli chybu! Šikulka nad šikulky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama