
Stojíme na startu a najednou vidím, že samotná Ayuk nemá připnutou druhou karabinu k obojku…v pohodě, houknu na Tomáše Haladu, co mi pomáhá a připne jí to. A najednou si všimnu, že Eura nemá připnutá záda…což je divné, když jsem to kontrolovala. Tomáš chce připnout i tuhle šňůru, ale ejhle - chybí karabina. No jo, cestou se asi někde vysypala, to se občas stává. Honem mu hodím z káry náhradní krčák, okamžitě pochopí a zkušeně provléká krčák otvorem na karabinu a připíná Euře na postroj. Startujeme o chvilku později, ale to nevadí - hlavně, že se to vyřešilo.

Minutu před námi startovala Romanka Guregová a já na ni ztrácela 59 vteřin. Tzn. že jsem ji musela dojet, abych ji porazila. Za mnou ale byl o 3 vteřiny Ivan Alscher a Roman Kronus, který měl takhle špatný čas (ano, já zajíždím špatné časy :) ) jen kvůli tomu, že se mu nějak porouchala kára. U toho mi bylo jasné, že mě porazí. Vystartovali jsme pěkně, i když holky éčkový vzadu docela plandaly. Zkoušela jsem najít ten správný rytmus - aby to Didu bavilo a byla rychlá a zároveň abych neuhnala ty dvě velký starý holky. Po 1,5 kilometru jsme se dostali konečně na louku a tam už se přidali do běhu. Mezitím jsme dojeli Romanku, která stála u pejsků a říkala, že v pohodě, že jen ten jeden nechce běžet. Kameny dělají potíže. To já vím moc dobře. Jenže nás zase za chvilku doběhla a předjela. Jely jsme stejně rychle, já jen věděla, že mi nesmí ujet. Po nějaké chvíli jsme ji zase předjely my a snažila jsem se ujet. To mi jaksi nešlo :)
Tak jsme jeli ještě kus spolu a já běžela a snažila se… To už jsem ale viděla vzadu Romana Kronuse s Ivánkem. Minuly jsme taťku s foťákem a před námi bylo poslední kilometrové stoupání. Dala jsem do toho všechno… Musela jsem si sundat helmu, protože jsem cítila, jak se mi kroutí do sebe lebeční kosti. Aktivní půlrok mi zaručeně pomohl, ale poslední dva měsíce jsem se nějak přestala hýbat a to mi naopak nepomohlo… :D Každopádně v posledním prďáku (to je název pro hodně prudký kopec) jsem se do toho opřela a i přes motající se hlavu jsem to vyběhla. Nastoupila jsem zpět na káru a popohnala holčičky. Dida se rozběhla bez jakýchkoliv připomínek a přiřítili jsme se do cíle.
Viděla jsem Romanku, o kousek se mi jí povedlo odběhnout. Ale zároveň jsem viděla i Romana s Ivanem, kteří mě tímto porazili. U Ivana to bylo o vteřiny…já mu to budu muset vrátit :) Ten se mi líbí jako soupeř na poměřování sil nejvíc - má zapřažené taky holčičky haskounský, má jich šest, což já teď taky (Lukáš má zatím Lupo a Albínku na závodech trápit nebudu…) a vůbec - to se mi zdá jako férové poměřování vyrovnaných sil :) Oni ty holčičky prostě proti psím chlapům budou vždycky ztrácet. Ale zase je to určitě veselejší…ehm…
Po příjezdu do cíle mě nikdo nečekal, naštěstí Dida šla rovnou k autu. Z posledních sil jsem zakotvila a po čtyřech dolezla odepnout pejsky. Lukáš se vrátil s Lupo z venčení. Šel za chvilku na start…ale žádná sláva to tentokrát nebyla. Lupo se prostě nechtělo, kdo ví proč. Možná teplota, možná jen byla smutná, že byla v autě sama a všichni zmizeli. Chce to víc trénovat, ať si zvyká :)

No a pak už se jen čekalo, až všichni dojedou, kecalo a plánovalo na Vroutek. Já slíbila Ivanovi, že mu tu porážku budu muset vrátit a ať si na to nezvyká, haha :) Uvidíme za týden, jak to celé bude.

Připravili jsme vyhlášení vítězů a já se nabídla, že budu rozmotávat medaile (svázala jsem je, aby se nesmotaly a bála jsem se, že když je bude rozvazovat někdo jiný, tak ty moje kličky přemotá. No - nakonec jsem dostala úkol ošerpovat jimi závodníky :) Tak jsme dělali procesí - Jana vyhlásila, Péťa dala tašku s cenami, Jany maminka diplom a já jim ještě dala medaili. Všem jsem se omlouvala, protože jsem udělala krátké šňůrky (rozřízla jsem si prst a tak jsem to krvavé musela odstřihnout) a zasekávala se o jejich uši, brýle, culíky a tak…

Závody to byli moc pěkné a já jsem ráda, nebyl žádný problém. Albi nepočítám, čekala jsem to, ale chtěla jí dát šanci. Její ségra Ayuk, kterou mám já, běhá v pohodě, jejich ségra Fík u Jany Hrobnice naopak letos už běhat nebude, protože odmítá. Já doufám, že se Albi na zimu zase spraví a bude to dobré. Jako každý rok se s tímhle trápíme :)











Páni, to je úžasné! A ty fotky jsou dost dobře akční. Takovýhle závod jsem "viděla" poprvé, jste šikulky