close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Závody Eduard 2011 - sobota

11. března 2011 v 19:09 | LusyW |  Spřežení
Na závody na "Edíku" jsem se moc těšila, mám ráda technické tratě a trochu toho adrenalinu. Ale co je moc, to je moc :)


Na pátek jsem si vzala v práci dovolenou a klidnou jízdou jsme na místo dorazili před jedenáctou hodinou. Už tam byla Hrobnice, fousci a Tomáš Halada s "mým" Altayem. K nim jsme zaparkovali auto, vybalili stakeout a začali se i s pejsky slunit. Počasí bylo senzační, sluníčko svítilo, sníh byl všude kolem…co víc si přát :) Vysedávali jsme a povídali si s ostatními a koukali, kdo všechno přijíždí. Zetkovi, Fiala, Čurdovi s pojízdným domem, Bielikovi, spousta Poláků a Němců. Plnilo se to až běda :) Večer jsem strávila v hospůdce, Klára slavila narozeniny s mushery…ještě si živě vzpomínám na listopad, kdy tohle potkalo mě, ou :) Čekala jsem, co vymyslí Kronuska…vždycky přijde s něčím jiným. Na Točníku vždycky přišla a řekla mi "nebuď smutná" a pohladila mě :D Tady v sobotu chodila kolem mě s cigaretou a kdykoliv jsem se ušklíbla (zapřísáhlý nekuřák…), tak do mě strčila a zařvala "NESER MĚ!" :D V sobotu mi potom zase kradla neustále čepici, takže jsem celý večer chodila a koukala všem na hlavy, jestli náhodou nemají mojí. Většinou ji měl Roman Čermák…a nechtěl mi ji vracet. No to jsem odskočila :)

V sobotu ráno bylo nejdřív mlhavo, ale to se brzy rozptýlilo a zase vykouklo azúro a slunce. Zjistila jsem podstatnou změnu, a to, že nejdřív startují sprinty (tedy já) a až pak midy. Všichni jsme se obávali zledovatělé tratě, Janička Zetková mi zapůjčila svou helmu. Byla jsem za ni vděčná a ani ji neodmítala :)

Taťka dostal půjčený můj foťák a šel na trať, já jsem měla k ruce Hrobnici a Zeťoury. Ti mi drželi pejsky, já si je zapřáhla a šli jsme na start. Tam byly nějaké zmatky s časem, takže jsem stála a stála a moje nervozita jen rostla. Konečně start! Holčičky vypálily jako z praku, hmm, to jsem na to zvědavá. Trať byla hodně tvrdá a saně mě nějak nechtěli poslouchat. Potřetí v životě jsem na závodě vytáhla dečku (na tréninkových saních ji ani nemám). Poprvé loni na tomto Eduardu, podruhé před týdnem v Německu a teď zase tady.
Než se mi ji ale podařilo sundat, málem jsem spadla. Sjezd dolů a vracečka doleva na střelnici. Proboha, ta praštěná Dida běží rovně ze srázu! Naštěstí tam byla Kittuk a ta ji stáhla zase zpět na trať. Srovnali jsme se a projeli druhou pravotočivou vracečku. Šup do kopečka a projet kolem auta - tam to jde bez problémů. Vyběhnout Řepíkovku a dát se vlevo…sakra, Dida jde zase rovně. No naštěstí to Kittuk zase srovnala, tam by se mi kotvit nechtělo (protože je mi jasný, že bych nabrala strom a možná by mě i shodili…a vláčeli za sebou z kopce :) ).
Holčiny se konečně srovnali a začali fungovat. Ujeli jsme asi tři kilometry a pak přišla krizovka. To jsem nezažila ani nepamatuju Jak já jsem se styděla!!!! Dojeli jsme na úplně jasnou křižovatku - vlevo trať, vpravo cesta k silnici. A ty moje kravky se rozhodly, že cesta vede do lesa. Já tam stála tak 8 minut a snažila se je navést a rozjet po správné trati… Vše byli jen zoufalé pokusy. Mezitím mě dojeli dvě spřežení, která jsem bohužel poněkud blokovala. První mi uvěřil, že se vejde a projel, druhý se asi bál a tak mě jen znervózňoval a nadával. Německy. Haha. No nakonec jsem přepřáhla dopředu místo střelené Didy Ayuk. Ta aspoň zaregistrovala odjíždějící spřežení (po trati) a tak jsme konečně mohli pokračovat.

Byla jsem tak rozhozená z toho, jak neposlouchají, že jsem se bála v každé zatáčce, kam zase půjdou. Tím pádem jsem zbytečně brzdila a tím pádem jsem taky pořád padala. Vyjeli jsme sjezdovku a vydali se na hřeben. Jak už to bývá, tam se linou různé zvuky - my slyšeli parkoviště a řev psů. To se zalíbilo Ayuk, která to nekompromisně strhla zase ze stráně dolů. Bože, díky ti za Kittuk, ta se vzpamatovala a přetáhla ji na cestu. Jenže Ayuk byla naprosto nekompromisní a trať už ji nezajímala. Áááááá!No, tak jsem přemýšlela koho dát místo ní dopředu. Dida už zklamala, Ayuk je náhrádník a právě taky zklamala. Přemýšlela jsem mezi Lupo a Shivou. Vzhledem k tomu, že Lupo se táhla skoro pořád jako smrad s povolenou šňůrou, dala jsem dopředu Shivu, která se teď rozběhala a snaží se. Takže vepředu s Kittuk a Shivou, zvládli jsme to a dojeli do cíle. Mezitím jsem si ještě asi třikrát nabila "kokos", ale hlavní bylo, že jsme dojeli.

V cíli všichni přiskočili a zjišťovali stav trati. Pohled na mě je asi příliš nepotěšil, byla jsem omlácená a na rozbrečení - jenže to všechno nebylo vinou trati, ale toho, že mi holčičky (ostatně jako každý rok zde) neposlouchaly. Snažila jsem se jim to vysvětlit a uklidnit je, že jediná ledová plotna je tam a tam. Jinak že ta trať jde a že ta jejich midová je lepší (já jela třikrát každý den ten nejtechničtější úsek, humus hnus). Zjistila jsem, že Albínka má pod sebou krev - sakra, ulámala si několik drápků. Přitom jsem ji neviděla, že by nějak brzdila, byla statečná holka. No jo, uvidíme ráno, kdyžtak nepoběží. Ostatní psi byli v pohodě, jen velká těžká Eura byla dost unavená a hned si lehla. I když - ona je tak hodná, že to možná ani nebylo únavou, jen na rozdíl od ostatních holt neskákala jako trubka :)

Potom jsem šla fotit na trať. Líbilo se mi místo ve vracečce před střelnicí, kde jsem málem spadla. Jo, midaři padali skoro všichni. Na jejich obranu - oni už tam měli led. Já jela ještě po zbytcích sněhu. Smála jsem se jim a pomáhala se spřeženími, aby mohli vstát. Všichni to zvládli ve zdraví. Vrátila jsem se zpět k mým holčičkám, i když jsem asi měla jít ještě na jiné místo lovit záběry. Nevadí, fotek je dost.

V sobotu navečer už začal foukat nepříjemný studený vítr. I když bylo venku jinak krásně, schovala jsem pejsky a šla do hospůdky, měla jsem strašnou chuť na pivko. Vevnitř už bylo narváno, ale ukradla jsem židli Šamanovi. Ten, když se vracel, tak gentlemansky mě nechal sedět a sedl si vedle. No a já konečně zjistila, kdo je Šaman, znám ho z internetu, tam píše docela často a vždycky s ním souhlasím. Na vlastní oči jsem se teď přesvědčila, že je to fakt i v reálu člověk podle mého gusta - milý, veselý a hlavně očividně miluje pejsky :) Po pivku jsem potřebovala odběhnout a tak jsem samozřejmě přišla o místo k sezení. Když jsem se vrátila, byla mi pořízena židlička a já tak mohla zase sedět mezi Janičkou a Šamanem. Sakra, příští sezonu už se musím na ty sprinty vybodnout a taky jezdit midy, je to zábavnější a lidi jsou příjemnější… Po druhém pivku jsem se zase rozběhala a pobíhala od stolu ke stolu. Chyběla mi Verča, u které bych zakotvila! Tak jsem doběhla k Romče Bielikové a Monče Fouskové (teda, ona není Fousková, ale má fousky…znáte to :D ). No a pak přišli překvapivě - táta, Fiala, Milan a Bára. No - když jsme tam začali všichni usínat, tak jsme to ukončili a šli chrupkat. Já přemlouvala holčičky, aby se šli z vyhřátých boudiček ještě ven vyčůrat, ale moc se jim nechtělo...nakonec jsem je přemluvila a konečně usnula i já :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady Dog Lady Dog | Web | 11. března 2011 v 20:25 | Reagovat

ou, to je fotek :D :) ale krásný :)
nezávidím rozpoložení holek, že se chtěly tahat furt jinam :D

2 Hrobnice Hrobnice | 19. března 2011 v 4:48 | Reagovat

...ale nakonec sme to všichni přežili.  Jestliže někdo nadávál, tak mi to je jedno neb německy ani polsky neumím. Hlavně, že bylo sluníčko.

3 Veverunka Veverunka | 20. března 2011 v 19:56 | Reagovat

Fotky jsou krásný... Obdivuju Vandu, je to fakt profík!

4 Vlado Vlado | E-mail | Web | 12. října 2011 v 21:52 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama