close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Závody Jičín pod Zebínem neděle

12. listopadu 2010 v 11:05 | LusyW |  Spřežení
V neděli ráno nás budí silný déšť bubnující do kapoty auta. Vzhledem k tomu, že pršet začalo už den předem v podvečer, úplně se bojím kouknout ven. Ale už slyším pejsky, jak začínají v boudičkách přešlapávat. Slezu/spadnu z palandy, obleču se, nasadím kapucu a jdu na věc. Stojíme na docela dobré travičce, takže to není ještě tak hrozné bláto jako třeba u sousedů - ti mají pejsky přešlapující v hlubokém nechutném bahně a kysele se na mě ksichtí. Malé tlusté haskouní štěňátko/jedináček obíhá louži, která mu musí připomínat přinejmenším moře. Otevřu dveře u auta, haskouni si stoupnou a najednou se jim v očích zračí čirá hrůza. DÉŠŤ! Přemlouvám mé sladké holčičky, ať se jdou vyčůrat, že ten déšť je nerozpustí. Kromě Didy si dají říct. Puntikatou ale musím doslova vytrhnout z boudy, jak se jí nechce :)
...

Jsem beznadějně poslední, no to je mi úspěch. Protože Kittuk neběžela, dostane nejhorší trest pro leadra na světě. Poběží ve spřežení, ale ne v čele! No ta bude šílet, až to uvidí! Pche, dobře jí tak. Už si toho místa zase moc neváží… Napojíme pejsky a já se domlouvám s Twardkovými, že mi půjčí baterku do foťáku. Moje se vybila. Chtěli mi půjčit jejich foťák, ale po poslechnutí příhody o pádu do bahna mi raději půjčují pouze baterku.
...

Lije jako z konve a nikdo nevytáhnul foťák. Ani Verča si nepřišla pro můj. Takže žádná fotka. Nevadí, třeba se ještě někde vyloupne :) Zapřahám opět sedmičku a prohazuji Kittuk za….dlouhé váhání…za Ayuk. Do šňůr ji zase táhnu, jak kdybych ji týrala, sedá si a couvá, vyvléká se z obojku. Zapřáhnu ji a najednou je to jiný pes - už se těší a machruje, když zjistí, že je úplně vepředu! Trochu ji přejde nadšení, když jí tam pak dám Didu. Vrhnu výmluvný pohled na Kittuk, která ječí a nadává. Poběží ve druhé lajně se Shivou. Měla jsem jí dát asi až k Albíně, to by byla teprve potupa :)
...

Jdeme na start, brýle si neberu, protože by se stejně přece hned zacákaly a nic bych přes ně neviděla. Po prvních pěti metrech začínám silně litovat. Strašný. Panelka, o které jsem si myslela to nejlepší, se ukázala naopak jako nejhorší. Špinavá voda s prachem a jemným blátíčkem se ukázala mnohem horší, než těžké lepivé bláto na zbytku trati. Prvních 400 metrů jsem jela naprosto poslepu doufaje, že ta Ayuk bude mít dobrou náladu a poběží. Běžela :)
...

Sjeli jsme z panelky a dostali se na louku. Otevřela jsem konečně oči a vidím, že Ayuk se začíná otáčet. To je zlé znamení, teď si může sednou na prdel a nikdo s ní nehne. Zvolila jsem formu "ukecávání". Takže medový hlásek a chvála - to je hodná Ayučka, jdeme, honem, no to je šikulka, prdelka moje, hopiky, utíkej, krááááásné…apod. S každou slabikou polykám hrst bláta, mezi slovy pravidelně odplivávám. Ale zabírá to, Aydule sklápí uši na lebku, pokládá ocas a rozbíhá se. Mnohem líp než celá Kittuk včera. No uvidíme, jak jí to vydrží - vepředu umí být skvělá a dokonalá, žel bohu jen krátkodobě. Dostáváme se k brodu, Didě se tam příliš nechce, ale setrvačností tam skočíme. Tentokrát pejskové běží a tak neváhám, seskakuji z káry a do relativně hlubokého brodu si stoupám a tlačím káru. Ani to nestudí - nebo to spíš nevnímám. Dostáváme se na louku, po dešti je rozdupaná, rozoraná od ostatních závodících a boří se.  Ale Ayuk a Dida skvěle pracují a vedou spřežení dál. Trochu se bojím odbočky ve vesničce. Bravurně ji zvládají. Za vesnicí vybíhám kopec, holky stále letí. Už vidím Báru, teď ji ještě dojet. Mlaďasové jí krásně běží. Sjezd končí a hned za ním ji máme. Zavolám, že jedu, protože mě asi nezaregistrovala. Zašlápne brzdu, čímž vzbudí zájem malého Edíka (leadra), ten se otočí a najednou…do něj nabourá celé moje spřežení. To se mi seběhne, takže najednou je na jedné kupě 12 psů. Než se vzpamatuju, Bára sleze z káry (zlatá ruční brzda) a vysvobozuje mi holčičky. Odjíždíme lesíkem, přes můstek a šup 800 metrů do cíle. Snažím se odrážet nebo běžet, ale v tom blátě to je o rozbití tlamy. Dokonce ani neregistruju, že se mi netočí jedno kolo (nějak se zasekává) - ale na tom blátě to klouže jako saně. Vůbec nás to dnes nebrzdí. Už jen panelka a do hlubokého bláta do cíle. Finišujeme, ale nikdo nás nepoznává. Jsme úplně černí od bláta, zablácení a špinavý. Ani psi nikomu nic neříkají. Na poslední chvíli mě tázavě táta odchytil - asi přemýšlí, koho drží :)
...
...

Když zjistí, že jsem to skutečně já, začne se mi smát. A fotí - to se musí zdokumentovat. Snažím se na fotce usmát, ale bohužel - vrstva bláta ztuhla a mimika se ztratila :) Naštěstí nemrzne. Svléknu pejsky z postrojů a udělám maximum věcí obsahujících kontakt s blátem. Potom se jdu umýt. Všichni myjí káry, ale svolí mi opláchnout obličej. Hadicí začnou oplachovat i mě :) Když se konečně převléknu a umeju, beru foťák a zase peláším fotit.
...
...
...

Tentokrát nestíhám moc spřežení (příště se holt nesmím tolik mýt), jdu fotit pro dnešek sjezd ze Zebína. Lidi mají různý styl sjíždění, ale "svůj" jsem u nikoho z projíždějících neviděla. Většina musherů se snaží brzdit nebrzdící káru obalenou kluzkým bahnem, někteří padají a nevím proč křičí na psy, aby zpomalili. Já je v takových situacích naopak ženu do rychlosti co to dá - potřebuji mít napnuté šňůry a zajistit, aby je kára nedojela, aby nezastavili... Fotím fotím a rozhodně není nuda. V zatáčce tříkolky podkluzují a lidi se převrací, lehčí čtyřkolky taky.
...

Hrobnice se vynořuje na vrcholu kopce spolu s Kelemenem a jeho třemi malamuty. Vypadá to, že jí ujede, ale v tom také padá. 11 hrobníků však káru táhne nekompromisně dál a Jana mu to (lehce nepublikovatelně) vysvětluje :) Nic se nedá dělat - on nemůže rychle vstát a uhnout, ona nemůže zastavit. Pak se to zadaří, on vstává (lehnul si přímo do jejích psů) a dokonce zvládne uhnout. Hrobnice se zablokovaným kolem od nárazu do stromu sjíždí z kopce a "švitoří". Kdepak, do toho se nemíchám :))) Počkám si ještě na průjezd zablácených kouzelných samojedů, jejichž barva už dávno  není bílá :) Fotky ze sjezdu budou taky zveřejněny zvlášť ;)
...
...

Mě se tyhle závody zase moc líbily, nemůžu si pomoct, ale já to blátění pod jičínským Zebínem miluju :)

Shiva a Kittuk, její maminka
...
A Kittukovo syn, Shivy brácha Arčík :)
...
...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobníci Hrobníci | Web | 15. listopadu 2010 v 7:34 | Reagovat

..taky skoro nestíhám psát článek z předešlého závodu před dalším...to bláto na ksichtíku zasychalo rychle a úsměv tuhnul záhy. No, náhodou nedělní sjezd ze Zebína sem byla spíš zoufalá, Otíkovi Kelemenů sem byla vděčná za pomoc po naražení do stromu, ani sem nenadávala, jen sem se už modlila, aby tomu bylo konec aniž by se někomu něco stalo. Neb sem se nemohoucně řítila na ležícího Otu a myslela, že mu zpřerážím kosti v těle svojí těžkou károu a nebo jeho mamutům.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama