close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Souboj s časem :))

31. května 2010 v 21:07 | LusyW |  Naše smečka
Tak jsem se vydala na náš asi nejhezčí okruh v okolí, přes Barvář. Má to cca 10 km a taťka tvrdí, že když to jde s výletnickýma holema naplno, tak to má za dvě hodiny a rychleji to nejde (no to dostanu co proto, až si to přečte - ahoj tati :)) ) Já si myslím, že to musí jít než 5 km/h, přestože je začátek neustále do kopce a pak je to zase logicky z kopce.

Vzala jsem si tedy hnědošedou a puntikatou prdelku (Shivu a Didu), pomodlila se, ať to přežiju a ať dokážu ty dvě zvířata divoký dostat přes silnici, mrkla na hodinky a vyrazila na cestu :) No teda - byl to "porod", jak se říká... Obzvlášť Didy jednoduché a univerzální řešení nervově vypjatých situací - vyvléknout se z postroje, mi poněkud komplikovalo situaci. Dovést je přes silnici ještě šlo, ale přepnout je z obojků na postroje a připnout jim krčák - to už bylo na nervové zhroucení u mě :)) Ale co, zadařilo se a tak jsme vyrazily.
...

Nejdřív jsme prošli mým oblíbeným lesíkem na focení pejsků, kde je taková úzká cestička plná kořenů a větví přes cestu - škoda, jinak by to bylo super i na koloběžku. Potom už doprava a začínáme stoupat do kopce. Po deseti minutách narážíme na první potok, kde je chci nechat napít, i když není nijak vedro. Když je donutím zastavit, tak se otočí a už běží ke mě a ťuťu a ňuňu prý... Tůdle nůdle, teď jdeme!

Vpravo hleď!
Vpravo hleď!
Když se mi je konečně povedlo rozmotat (vždy jedna stojí rovně a druhá se otočí čelem ke mě a pak dodělá otočku 360°, takže je totálně přemotaná...), tak jsme mohli razit dál. Takže doleva do kopce a šup dál a dál nahoru po příjemné cestě (viz. foto).
...
No a potom skrz první louže, které zůstaly po těch občasných deštích, co se u nás vyskytují převážně přes noc... Na povel "fuj" krásně reagují, nechají být louže i čmuchání po stranách. Tedy, ne, že by se zajímali o okolí - neustále krásně táhnou a navzájem se doplňují a já tím pádem spíš než jdu popobíhám :))
...
Potom projdeme lesem tak hustým, že je tam téměř noc, abychom vylezli po chvíli z lesa a dali se vpravo po asfaltce. Holčiny začínají reagovat na povely - Shiva je tedy taková chytřejší, ale Dida zase energičtější a má větší chuť jít.
...
Po asfaltce se jim po chvíli nechce jít, takže přestali táhnout a já si konečně chvilku užila volnou chůzi místo popobíhání. Jsme na Barváři, koukám na koníky a překrásné bydlení uprostřed lesa s výhledem na široké okolí. 40 minut a jsme za půlkou, navíc teď to bude už klesat. Dávám si limit pod hodinu a půl. Jenže začíná pršet, ojoj... Holky chvíli obdivují hospodářské stroje, ani si nevšimly 3 hříbátek za plotem. Jedno je stejně staré jako ony - 9 měsíců :))
...
Najednou přestalo pršet...a začalo šíleně lejt. Jako z konve, kterou někdo nechtěl kropit, ale otočil ji dnem vzhůru. Okamžitě jsem durch mokrá, papírové kapesníčky a telefon v pouzdře jsou dobrý, ale foťák mám v kapse kalhot a ta mi za chůze promokává. Vytáhnu ho a přestože je v pohodě, tak ale je celičký od granulí. V kapse těch kalhot jsem totiž měla odměňovací granule a ty drobečky z nich, když se namočily, tak se přilepily na foťák. Ze všech stran. Tak to nee, to se musím schovat aspoň na ten nejhorší slejvák. Věděla jsem, že za chvíli je prostorný krmelec se střechou - bylo v něm volno, tak jsem si tam na pět nebo deset minut zalezla.
...
Vzhledem k tomu, že jsem atakovala hodinu a půl, nemohla jsem se už déle zdržovat. Přestal "ceďák" a opět normálně pršelo, ale vzhledem k tomu, že to nevypadalo na konec deště, jsem se tedy vydala na cestu. Navíc Shiva už očmuchala každičké stéblo a začala se nudit.
...
Po cestě tekly potoky vody a hledaly, kudy se můžou vsáknout zpět do země... Já se modlila, aby holčičky šly stále dopředu a rozhodně neměli chutě na mě skákat.
...
Potom začal déšť slábnout a zároveň se vypařovat. Najednou se před námi objevila mlha tak hustá, že by se dala krájet a Rákosníček. Tedy - to už byla taková moje halucinace a místo nebohého Rákosníčka jsem měla pocit, že vidím rezavého divočáka. Ach ta hlava... :)

Podotýkám, že v takovémhle blátě nemusím ani zvedat nohy. To si prostě tak stoupnete, psi si táhnou kam se jim zachce a vy jen balancujete :D
...
A pak šup z kopce skrz mlhu a opět přes potok - jenže tenhle horní brod je opravdu brod. Děs a hrůza. Hrůza a hnus :) Ani se neptejte, jak (a jestli) jsem to dokázala s dvěma prdloušema. No - povedlo se mi je navést nějak doleva proti proudu, takže jsem po dvou kamenech přeskočila přes vodu. A ani jsem neuklouzla, zvláštní... Slečny si vyložily mé srnčí skoky jako podnět ke zrychlení a tak se zase (i se mnou bohužel) rozběhly :)
...
Potom jsem musela zastavit a vytáhnout si ponožky co nejvýš to šlo, protože mi nové boty začaly dělat puchýře na achylovkách. Tedy - začaly s tím asi po 100 metrech, tady to už ale fakt bolelo :D

Shiva
Shiva
Dida (ta má ty nohy dlouhý, co? Puboš :))
...

A pak holky pořád zrychlovaly - nebo já už neměla sílu je tolik přibržďovat? a já nabírala na tempu. Nevadilo mi to, potřebuju fyzičku a nějaký ten pohyb, tak sem tam záhul dle mých možností (podpořených dvojkou psů :D ) mi neuškodí... Jen to čvachtání tam být nemuselo ;)
...
Jen víc a víc té vody!
...
No a pak jsme došli "Ke smrku" a odtamtud už to šlo hooodně z kopce po asfaltce až domů. Už nemělo smysl ty dvě prďoly brzdit. Fakt ne. Už bylo mnohem jednodušší se přizpůsobit jejich tempu, opřít se do sedáku a zároveň běžet a přibržďovat je. Posledních deset minut jsem už holt doběhla.

Dida a její neuvěřitelně neuvěřitelné dlouhé nohy!
...
No a pak jsme přišly domů v čase 1:32 min. Sakra! Kdybych nečekala v tom krmelci a nebrzdila kvůli dešti na čištění brýlí (stěrače ještě nerealizovali???), tak bych to dala pod! :))
Doma si holky našli místečka na spinkání a když jsme se rozdýchali, tak jsem se od nich zvedla a šla okamžitě do sprchy... Bylo to super, já nebyla unavená ani udýchaná a vyčistila jsem si hlavu :) ...akorát dnes, den po, mám pocit, že cítím každičký sval :D

Opravdu sladké sny ;)
...Už mě nech spát! Ale příště jdeme zas :)
...

"Uff, bylo to super, ale hlavičku si raději opřu o tvojí nohu, ať mi neupadne..."
...

Shivice a její oblíbená pozice :))
...
No a takhle byla miminečka unavená ještě dvě hodiny potom :) A ostatní pejskové solidárně spinkali s nimi :D
...
Tak co, kdo s námi jde příště a dáme to pod hodinu a půl? :))
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 atyiya atyiya | Web | 31. května 2010 v 21:33 | Reagovat

Jéé, já bych klidně šla, o své fyzičce ani mluvit nebudu ;-)
Nádherný fotky a ještě krásnější pejsci :-)

2 Hrobníci Hrobníci | 2. června 2010 v 23:30 | Reagovat

..10 km a hoďku a půl a dvě prdloušky je dobrý výkon. Obdivuju, že se ti v tom humusu chtělo vůbec fotit. Já v tom marastu byla běhat s Růžou a po 500 m mi čvachtalo v botách a mokrý tepláky jsem měla přilepený i na zadku. A tvoje holčičky byli pak tak sladce unavený, jakpak vypadala asi panička !? Barvář neznám, někdy mi musíš vysvětlit, jak se tam jde.  Růža zdraví Didu a Shivu: "Sportu zdar".

3 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | 3. června 2010 v 17:33 | Reagovat

[2]: Panička ten den dobrý, ale v pondělí v práci, to bylo horší. A ještě k tomu úřední den a chodili lidi, au au :)
Tak až budeš mít čas, tak tě tam klidně zavedu - je to tady od nás do lesa :)

4 Winnie Winnie | Web | 3. června 2011 v 15:20 | Reagovat

Ta příroda je úchvatná. A vaši pejsci též! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama