Tak jsme se 6.-7.03.2010 vydali na naše druhé zimní závody v této sezoně. Druhé a poslední, co naplat. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla "dojezdit" důchodce (ošklivé slovo myšleno v tom nejlepším smyslu, který existuje :) ) jsem se rozhodla jet opět sprint, jako celou sezonu. Sakra, nikdo se do sprintu se mnou nepřihlásil!!!! Čekala jsem tam minimálně Vandu s čechohoráčkama, ale nakonec jsem tam byla sama... Nemám ráda tyhle situace, ale co naplat, přes třicet kilometrů rozhodně neujedou, natož dva dny po sobě... Na poslední chvíli, když jsem se dozvěděla, že trať byla zkrácena na 27 km a v MU1 (midová kategorie) je pět lidí, tak jsem se tedy přehlásila. No co, poslední závod sezony, poslední možná i pro Akinku s Kely...to by měli zvládnout.

Závody na Edíku se jedou na biatlonovém areálu Eduard u Jáchymova, takže trať, která je přímo v areálu je velmi technická - prudké zatáčky, sjezdy a výjezdy - to je to, co moje holčičky i já milujeme.

V sobotu jsem tedy zapřáhla klasickou tréninkovou sestavu - Kittuk a Aki v leadu, za nimi Kely a Ayuk, potom Albi s Lupo a na konec jistota Espa a Eura. Už ze startu to bylo takové vlažné, Akině se očividně moc nechtělo a Kittuk koneckonců se taky nepřetrhla...má nějaké špatné období, asi jí budu muset přiškrtit, když to nejde po dobrém :) Průjezd technickým areálem byl super alespoň do té doby, než jsme museli vyjet po sjezdovce vzhůru, což se psím slečnám nelíbilo. Psí slečny mají totiž na kopce s paničkou totožný názor - hnus :) Tady nás dojel Vašík Zetek, který jel už druhé kolo. Chvilku jsme jeli s ním, pesani se chytli, ale nakonec to znechuceně vzdali. Tedy - vždyť já jim neřekla, že jedeme mida, vůbec to nevěděli, tak nevím na co stávkovali :D



Po nějaké době jsme nabrali docela pěkné tempo. Nebylo to nic rychlého (kopce nám nesvědčili), ale začali táhnout a srovnali se. Dokonce jsme dojeli Ríšu Burdu, který startoval skoro 10 minut před námi. S ním jsem pak dojela skoro do cíle. Objeli jsme celé jedno kolo a když jsme byli na druhém, ukázala se výhoda chlapů. Tedy mluvím o těch psích chlapech - na konci kola, tak 2 kilometry před cílem, Ríšovo chlapi (6 kluků a jedna slečna) našli v sobě sílu a pronásledované spřežení mi mizelo v dáli. Nejhorší na tom bylo, že Ríša stál, občas odrazil a ani můj běh (aspoň než jsem vyplivla do těch dlouhých kopců plíce :)) ) nedovedl přiblížit se mu na dosah. Přesto jsem byla po prvním dni třetí ze šesti, přičemž Vanda s 9-ti českými horskými psy byla pouhých 20 vteřin za mnou! No to udržet nemůžu...


Na stake-outu jsem svlékla pejsky, taťka připravil pití, které jsem s klepajícími se koleny tak nějak roznesla a v hlavě jsem se rozhodla přepřáhnout Kittuk dozadu, protože na práci prdí. Ale naskytlo se něco horšího - leadr Aki stála na třech nohách. Chuděra moje kulhala, asi si přetáhla nějaký sval, protože žádné zranění vidět nebylo. Kelynce s Eurou jsem odstranila příčinu kulhání, když jsem jim vyndala zmrazky, které měli mezi prstíky (nepamatuju se, že bych tohle někdy musela mým psům dělat...).

V neděli jsem tedy čekala, co a jak s Akinou. Vyskočila z boudy v pohodě, naopak mi ještě obíhala kolem auta a nechtělo se jí přijít na stake-out :) Říkala jsem si, že to je teda v pohodě... Oblékla jsem všech 8 psů a dopředu dala Aki a Lupo. Udržení třetího místa bylo už takhle takřka nereálné, tak jsem aspoň chtěla Lupo zacvičit. Jenže ouha, už při cestě na start se Akina neustále vracela a nešla tam vůbec dovést. Nedá se nic dělat, než mít problémy, případně jí ublížit (pokud ji ta noha opravdu bolela, protože už nekulhala), tak jsem ji raději nechala v autě (kde dělala společnost Didě a Shivičce, která den předtím dovedla do stěny boudy vykousat díru tak velkou, že nebýt to u plechového boku auta, tak proleze a zdrhne...potvora jedna, už aby taky běhala :) ).

Na poslední chvíli jsem tedy čachrovala s holkama - dopředu musela k Lupo Kittuk, jiného psa schopného být vepředu bohužel nemám (max. Ayuk, ale to je taková lemra líná, že člověk netuší, jestli mu po kilometru nesedne odmítavě na zadek a dál se nehne...). Potom samotná Ayuk, za ní Albi a Kely (z kopce tolik nestíhali, tak šli dozadu, protože pak jim přední psi pomáhají tahem). No a před saně klasicky Jurášek a Espaňol aneb Eura a Espa.

Vystartovali jsme, go a to jsem nevěřila vlastním očím, jakou šílenou rychlost mlaďošky vepředu nabraly! Tu jiskru, kterou má Kittuk v sobě (a kterou teda přestala nějak využívat) má totiž i Lupo. A když se spojili ty dvě jiskry, vzplál oheň. Jako raketa jsme proběhli startem, sjeli kopcem bez jakékoliv potřeby brždění na střelnici (běželi tak rychle, že saně je ani z kopce nedojížděli a měli napnuté šňůry), prolétly skrz střelnici a dojeli Péťu Guregu. Nad Řepíkovkou ho předjeli a už jsme byli i před Klárou Brzků. Bylo mi jasné, že to tempo jim nevydrží, ale líbilo se mi to. Potom nás dojela i Vanda a jeli jsme ve třech - já z kopců vepředu, za mnou střídavě ženský, Vanda zase jela do kopců. Stalo se mi dokonce něco, co na závodech už dlouho ne - v jednom sjezdu byla v zatáčce ledová plotna, já o ní nevěděla a saně se sklouzly, vylétly do vzduchu a já na pravé koleno a loket. Velice elegantně jsem ve vteřině naskočila a jela jako by nic dál - bylo tam milion fotografů, ale fotku jsem na netu bohužel nějak žádnou nenašla :D (a ještě musím si pobrečet - v neděli ráno jsem uklouzla, vyletěla do vzduchu a vyrazila si dech. No, do startu jsem se rozdýchala, ale znáte to...to bolí dlouho :P ).

Potom nás zase dojel Vašík, kterého se chytila Vanda a společně nám ujeli. Zůstali jsme s Klárou, ale dvakrát jsem musela jít rozmotat Lupo (zvědavé štěně :) ) a potřetí jsem chtěla naložit do vaku Kely, která už i sedala. Klára jela dál, Kely se vézt odmítla. V tom nás dojel Péťa, tak jsem se na to vykašlala, Kely připřáhla zpátky, když si to teda přála (a už běžela zase dobře) a jeli jsme. Zase jsem sjížděla kopce jako první, ale do kopce nás Péťa (se samejma psíma klukama) dojel...a v tu ránu tu byl i Ríša, kterému běželi toho dne pesani až neskutečně rychle :) No co vám budu říkat, za chvíli mi chlapi odjeli... Bylo to zaviněno i tím, že jsem holkám tolik nemohla pomáhat, přeci jen jsem se po pádu nemohla zhluboka nadechnout a to je docela potřeba v tak dloooooouhém kopci :) A pak už jsem jela sama a sama... Chtěla jsem si užít aspoň sjezdy, ale bohužel - Kittuk se na mě vys..... (ehm). V jednu chvíli mě tak vytočila, že jsem zakotvila (ten den aspoň posté) a šla ji přepřáhnout. A pak se vyskytla otázka - koho místo ní? Z kopce nepoběží nikdo...a tak jsem tam Lupuli Lupáckou nechala samotnou.


Je to úžasná flegma - když jsem došla na saně, koukám na ní a ona sedí na zadku před spřežením, vysmátá a čučí na mě, co jako po ní chci :) No tak jsem jí to řekla, přece chci GO! Nic. Go Lupo, jdeme jdeme! Nic...pořád sedí. Vytáhla jsem kotvy ze sněhu a začala povolovat brzdu. Šest psů za ní se rozešlo, tak se zvedla a začala před nimi poskakovat a couvat. No a pak to přišlo - najednou toho všeho nechala, otočila se do správného směru, hodila uši na záda, ocas srovnala do roviny se zády a rozběhla se z kopce. Fííííííha, to bylo něco! To vám byla taková nádhera :) V tu chvíli vypadala jako zkušený leader a ne jako to motající se štěně. Takových pět kilometrů to vedla vepředu jen sama, dokonce jsme i předjeli Otíkovo samojedy. Ten na tom byl stejně jako já - stará vůdčí fena "mimo provoz", mladá byla vepředu překvapivě skvělá a stejně jako já Kely, tak i on tam měl pajdající starší fenu. Otíkovi jsme tedy hned ujeli a dorazili pod kopec. Tam jsem tedy musela zase dát k Lupo zpět Kittuk, protože do kopce se jí moc (=vůbec) nechtělo, zatímco Ťukyťuk to do kopce šlo celkem pěkně. Cestou mi i došlo, proč vlastně Kely a Eura pajdají a tak jsem zase zakotvila a šla jim vyndat zmrazky z tlapiček. V tu chvíli zmizelo veškeré kulhání, paráda :) No a pak už zbývalo jen dojet zpět do cíle a přežít to...podařilo se :D V cíli pochválení pejsků, hlavně Lupo a zjistila jsem, že jsem měla úplně stejný čas jako včera. Sice byla lepší trať, ale na to, kolikrát jsem kotvila to šlo...a aspoň má Lupo novou zkušenost :)


Moje lásky :))













Teda, takový napínavý drámo, to jsem ani nečekala
super a Lupo je velká šikulka 