close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Závody Děčínský Sněžník 2010

5. února 2010 v 14:21 | LusyW |  Spřežení
Tak konečně - poslední dva lednové dny roku 2010 byly ve jménu závodů na Děčínském Sněžníku. Závod mého klubu MC Děčín. Tratě byly upravovány spousty a spousty dní předem, až samozřejmě jako na potvoru od čtvrtka do sobotního rána muselo hustě sněžit.

Ráno jsme budíček v půl šesté (stejný budík, co mi zvoní 7x týdně do práce a na tréninky....jak já ho nesnáším). Hodinka na zahřátí při odhazování sněhu ze dvora by stačila, naložila jsem pejsky velké i ty dvě malé uječené taškařice, aby se mrkly na závody a zvykly si na stake-out. A Dida měla vlastně ještě k tomu svou první cestu autem :) Zaparkovaly jsme na nejvzdálenějším místě od startu, abychom se mohli navečer zase vydat domů. V kategorii jsem byla jen s Vandou Kmochovou a jejími nádhernými českými horskými psy. Hodně jsem se bála, že mě porazí, na podzim mě válcovala a měla naběháno rozhodně víc km než my.

V jednu hodinu jsem šla na start. Aby moje praštěný holky neutrhly mým pomocníkům ruce, rozhodli jsme se, že to uděláme jinak. Zapřáhli jsme s tátou u auta a když bylo hotovo, poslal mě přes celé parkoviště Lukášovi, který mě tam odchytil. Cestou jsem rozrážela diváky a dětičky, co byly uprostřed cesty na bobech (omlouvám se, ale když ono to na té trávě vážně nebrzdí).

Ještě musím vtipně podotknout, že v sobotu jsem měla úplně vybitý foťák (nevím, jak je to možné, jesttli zimou či co...), takže fotky jsou jen z neděle... Ale v sobotu to bylo úplně stejné, jen Aki a Kittuk byly prohozené (jsou tam, kam si zrovna skočí. Např. Eura a Espa musí být na svých stranách, Lupo je taky jedině levák...ostatním je to také jedno).



Takže byl to jen sprintík na 15 km, tudíž ve zkratce oba dny...

Sobota: V sobotu jsme vystartovali do sněhu, ve kterém pesani plavali. Obzvlášť v prvním úseku na louce. Kittuk to táhla nádherně vpřed, rovnala celé spřežení, ale chudáci Kely a Aki neustále zakopávali. Aki ještě relativně stíhala, ale Kely v tom vyloženě plavala. Takže jsem je nehnala a pozorně jsem přibržďovala patami, abych udržela napnutou šňůru a oni se mohli zapřít. Sledovala jsem, jak nás Vanda dojíždí a to mě pěkně stresovalo, nerada prohrávám, když nemusím :) Před námi jel nějaký Polák se 4 grónskými psy. Když se sjelo z louky do lesa, kde bylo méně sněhu, okamžitě jsem ho předjela. A ve stejném okamžiku, kdy jsem ho předjela, se začala Kittuk venčit. A on hned přede mě - tak mu říkám, ať stojí, že nesmí (bojím se, aby mi nepokousali moje psy). Jaké jsem se dočkala odpovědi? Prý je to moje chyba a mám smůlu. Tak jsem se nakrkla a pískla na psy, ti se rozběhly a jdeme zase přes něj dřív, než nás vlastně stačil předjet a vysvětlila jsem mu závodní řády. Odvětil, že tedy dobrá a další tři kilometry se mě snažil držet, neuvěřitelně řval na psy a moji se kvůli tomu pořád otáčeli a ne a ne chytit tempo. Až konečně přišli nějaké zatáčky a ve chvíli, kdy jsme se mu ztratili z očí a bylo ticho, se pesani rozběhli. A tady jsme myslím ujeli i Vandě. Tady pak pejskové krásně makali a já viděla, jak se Kittuk a Akinka krásně doplňují. Kde to je rychlé, tam to Kittuk rozbíhá, ale do kopců a dlouhých rovin se činí zase moje stará Aki. Po nějaké době jsme dojeli tři haskouny, předjíždíme a najednou chramst! Skočil mi po Akině! Popohnala jsem je, ať jsme co nejdřív pryč a on ještě stihnul vyjet po Albi! Tak to nee chlapče, to máš smůlu, já si po svých holčičkách kousat nenechám... A dostal od mě cestou jednu výchovnou za ucho. Jak já to nesnáším, Kittuk se už takhle bojí předjíždět a když se konečně odhodlá a jde naplno, tak mi po nich někdo skočí. Dál už cesta pokračovala pokojně až do cíle, pejskům se nic nestalo, ani psychickou újmu snad neutrpěli...

Neděle: V neděli jsem vyměnila handlery - Lukáše za Gabču. Byla větší zima a díky nočnímu mrznutí se trať stala tvrdou a rychlou. Na start jsme šli v 11 hodin, zaparkovali jsme blíž startu a tak mě Gabča mohla v pohodě navést (taťka fotil). Po startu jsem viděla hned, že je to mnohem rychlejší, ale bohužel také to, že Aki a Kely mají jeden z posledních závodů. Holky moje už mají opravdu svůj věk a bylo vidět, že tvrdý podklad už asi nejsvědčí jejich kloubům. Kely a Aki hopkali o dva kroky za ostatními, takže jsem zase musela přibržďovat. A to už vidím Vandu, kterou jsem v sobotu porazila, jak se se svými čechohoráčky řítí jako nezadržitelná lokomotiva. No jo, co se dá dělat, přeci neodrovnám psy... Hned za silnicí jsme dojeli spřežení dvou gróňáků s Polákem. Stáli tam a stáli, tak jdu na předjetí. Když v tom najednou zase chramst a oba dva skočili na Kittuk. Zařvala jsem na ně tak hrozivým hlasem, že být léto, všechno listí ze stromů opadá. Takhle odpadli aspoň gróňáci a Kittuk díkybohu vyvázla bez újmy. Akorát já byla nas..... Razily jsme dál, až jsme na konci louky dojeli zase toho včerejšího čtyřgróňáka. Tentokrát nás pustil a už nezkoušel předjíždět, asi to pochopil. Ale zase se s námi vezl tu hrozně dlouhou rovinu dokud nepřišli zatáčky a neztratil se z očí. Najednou v těch úzkých zatáčkách vidím běžkaře se dvěma psama. Přemýšlím o tom, že přede mnou žádní nestartovali, když v tom najednou vidím, že to jsou jen výletníci a mají navolno dva obrovské barzoje. Chlap šel vlevo, ženská vpravo. Chlap si jednoho psa chytil, ženská jen čuměla. To už nemělo cenu brzdit, ale jen se modlit. Barzoj samozřejmě skočil přímo doprostřed cesty a my jsme do něj "nabourali". Odskočil stranou, my se rozmotávali, Ayuk čuměla jak vyvoraná myš, co že to je zač a než se vzpamatovali, už jsme zase jeli. Já jim (možná trochu netaktně) vysvětlila, ať si je drží, ale bohužel... Vypadá to, že napadení jiným spřežením mělo větší vliv na mojí než psí psychiku :) Potom už nám to mazalo jedna báseň, na houpačce jsme potkali Péťá s Wulfíkem a dál už se nic nedělo. Jen jsme mazali dál a dál a zase se nám povedlo odjet Vandě. Potom už se jelo do cíle po rovné cestě, kde jsme potkávali hory Němčourů na běžkách. A jedny s malým voříškem - no, modlila jsem se, ať Aki neudělá žádnou blbost, ale měla asi co dělat se sebou. Ayuk si ho nevšimla a Albi byla z druhé strany. Jen Kittuk zvědavě pokukovala, ale ta nic nedělá. Takže jsme se s prckem minuli bok po boku a já byla šťastná. Pak už nás jen předjížděli běžkaři, které Kittuk chtěla dohánět, ale Akinka bohužel tak rychle nezvládala. A konečně - CÍL.

Až na těch pár karambolů, které jsme naštěstí všechny zvládly a ve zdraví přečkali, to byly skvělé závody :)

Zapřahání a slibování pejskům hory a doly :)

Před startem

Akinka zapoměla vystartovat...

A tady už se srovnala :)

Kittuk žene všechny vpřed :)

Aki se snaží...

A tady už na nás gróňáci číhají. Jasně, že mě napadlo, že jsou moc zvědavý, ale řekla jsem si, že pokud ví, že jsou zlý a takovou dobu tam stojí, tak si je snad chytí, ne? Ne...

Po louce dál a dál...
A jsme v cíli :)


Akinko Akinko, ty moje hvězdičko...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | Web | 5. února 2010 v 15:20 | Reagovat

Všechno se ti moc povedlo :) A ta 9. fotka je skvělá. Nechceš se přihlásit do fotosoutěže?

2 Hrobníci Hrobníci | 5. února 2010 v 23:04 | Reagovat

...gratuluju k pohodovým závodům a hlavně Akince a Kelly za statečnost.

3 Leniiii a Kubiiii Leniiii a Kubiiii | Web | 6. února 2010 v 8:42 | Reagovat

Ahoj nakreslíš mi taky vlka??kdyžtak písni na blog leniiii.blog.cz

4 Veverunka Veverunka | E-mail | Web | 8. února 2010 v 8:51 | Reagovat

Jééé už se těším za rok zase na Sněžník :-)
BTW na tý třetí fotce se ty, Gábina i Kelly tváříte stejně a Kittuk to chtěla rozčísnout  :-D

5 angelika angelika | E-mail | 23. března 2010 v 8:59 | Reagovat

ahojky mam rada vase psi jsou moc hezké :-)  :-)  :-)  :-)  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama