2. prosince 2009 v 20:59 | LusyW
|
Lidi, jak já zbožňuju tyhle závody... Strašně moc jsem se těšila, i když to zprvu vypadalo, že nepojedeme - jezdila jsem pořád sprinty, ale po posledním tréninku, kdy hodinu a půl krásně běželi, jsem se rozhodla to zkusit.
V práci jsem si napracovala dvě hodiny a tak jsem mohla v pátek utéct už v 11 hodin. Rychle jsme všechno sbalili, nastartovali a ve dvanáct vyjeli ze dvora. Ještě jsme se stavili u mojí maminky, která dostala velmi zodpovědný úkol - hlídat mojí ségru Áju (toho chlupatýho malýho psa :D ). Na místo jsme dojeli nečekaně ještě za světla ve 4 hodiny. Na téměř prázdné louce jsme si vybrali místečko hned u cesty a pod lampou (což se hodilo, protože jsem si zapoměla vzít čelovku, pssst :D ). Pejsci se hned museli vyčůrat, ale byli moc hodní a ani na řetězu neskákali a nehlučeli...že by se to po těch letech konečně naučili? :)
Šli jsme se s taťkou navečeřet a já i přihlásit a pozdravili jsme se s lidmi. Tak moc jsem "lezla do pr..." panu řediteli, až jsem dostala dáreček a slib, že mi odečte pár minut z mého času :D (No, slib nedodržel, to jen pro pořádek, ale já ani nechtěla, to se přeci nedělá, fuj! :)) ) Tak jsem tak pokecali, pobavili se a nakonec šli spát. Bylo zase docela teplo, takže v noci bylo ve spacáčku příjemně. Navíc jsem se nemusela dělit o malou postýlku s Ájou, takže jsem se dokonce i vyspala. Akorát ve tři ráno mě (jako vždy) probudila Shiva, protože se chtěla vyvenčit. Vytáhla jsem všechny pejsky a zase si pochvalovala, že nevydají ani hlásku a nebudí sousedy (Stejskalíci, Zeťourci a Míra Hurych). Další vzbuzení v sedm mi nezpůsobila už Shiva, ale Monkey nebo Goofy nebo kterýkoli z nich. A taky v tom měl asi prsty i Billík :)
Startovala jsem až docela pozdě, takže jsme kecaly a žbleptaly s Verčou, porovnávali si všichni navzájem hafíky a zaučovali Shivu, že se taky může mazlit s cizíma (Venca prohrál, Ondra vyhrál...musí se na ní holt s piškotem).
Shiva a neznámá též 3-měsíční fenečka haskounka...zjistila jsem, že Shiva je vlastně malá, tlustá, hranatá a barevná :D
Přijela jsem s 9-ti pejskama, z toho dvě štěňátka, takže mi zbývalo 7 psů (spodní hranice v mé ktg.). Bohužel, když jsem zapřahala, Ayuk měla nohu celou od krve...koukám...pátrám...hledám...a najednou jsem to viděla - "šikula" si utrhla celý dráp na zadní noze a zbylo jí tam jen lůžko, takže bohužel. Holka, dneska nepoběžíš. Po lehčím nervovém kolapsu jsem přehodila šňůry a se 6 psy se vydala na start.
Vyběhli jsme ze startu sice pomaleji než obvykle, zato holčičky tempo držely...no vlastně až do samotného cíle :) Ráda bych tu líčila nějaké zážitky z trati, ale ono se tam vlastně nic nedělo. Nikdo nás nedojel, předjížděla jsem jen Bahul a její dva malamuty, gróňáka a espéčko...těšila se, že se za mě zavěsí, ale já na checkpointech nestavím, ona jo... Takže jsem po dvou minutách jela zase sama. Celých 23 km jsem pedálovala a běžela. A taky brzdila, protože Albi nemá ráda tvrdé trati a já si říkala, že lepší přijet pomaleji, ale se všemi, než jí udělat psychickou újmu a pak ji z toho dostávat... No těch 23 km jsme zajeli za hodinu a půl a v kategorii, kde nás bylo 5, jsme byly druhé o 50 VTEŘIN! Tragedie :D
Očum a Cuzco Báry Zelenkové
Potom následovalo krmení, pití pro pejsky, obídek a návštěva tety s bratrancem, kteří nás každoročně chodí povzbudit :) A potom už šup do auta a spát, ať jsme čerstvý. Táta na večeři, já na rockotéku. Letošní rockotéka byla taková vlažnější než kdy dřív, zato před hospodou se to rozjelo u stánku s medovinou :D Tam nám hrály krásné písničky - z pohádek, Míšu Davida a jiné vypalovačky... No stála jsem tam a řehtala se, až mě bolelo břicho :) Večery s Metujákama jsou opravdu super!
Venčila jsem pejsky ve dvě ráno a opět mě vzbudili hafani v sedm ráno. Na všech závodech to tak vždycky vyjde :) Moje kategorie startovala jako úplně poslední, takže jsem courala a blbla a nevěděla, co dělat s nervama, protože těch 50 vteřin jsem prostě chtěla dohnat :) Ha, poslední půlhodina, takže převléct do závodního a vyndat pejsky, ať se vyčůrají. Šikovný holčičky...jen praštěná Albína si nejspíš celou noc lízala obroušený drápek a najednou přizvedávala nožičku...no Albi, budeš se ségrou v autě se štěňatama. No a tam slavily svoje páté narozeniny a myslím, že to byl pro ně nejhezčí dárek. Potvory - klidně by se své sportovní kariéry dobrovolně vzdali :))
No to je rychlost...
No tak jsem na start nastoupila s pěti psama...tragedie, už abych měla tu svojí osmičku :) Ze startu holčiny vyrazily...no jako o závod. Péťu Guregu, který byl první, jsme dohnali už za chvilku. Spolu s ním jela Hrobnice. No - vzhledem k tomu, že jsme měli den před tím téměř stejné časy, jeli jsme třičtvrtě hodiny spolu. Já byla ještě taková vysmátá po rockotéce, Péťa byl taky rozjuchanej. Cestou jsme se pošťuchovali, on si třeba zapálil cígo a 8 haskouních kluků ho táhlo do kopce a smál se mi, že já za ním s těma pěti celou cestu pedáluju a odrážím... Já mu to říkala, že jsem mohla jet rovnou na koloběžce :) Cestou jsem obdivovala Hrobnice leadry - mrňavá Esterka měla vedle sebe obrovskou nohatou Růžu, která svým dlouhým jazykem zbarvila pomocí slin Esterku doběla - od čumáčku až do půli zad rovnoměrně poslintaná. No Jani, užij si pak pochvalu a svlékání postroje ;) Po třičtvrtě hodině mě Péťa pustil dopředu (což je problém, Kittuk se nevím proč bojí předjíždět), ale já se sama trhnout nedovedla. Najednou nás přeletěli alaskani a moje holčiny se jich chytily a rozběhli se naplno :) Petr s Janou zastavili na checkpointu, já jela zase dál. Jednak to byla moje jediná chvíle, kdy se trhnout a jet sama dál a taky já prostě cestou nenapájím. Dostanou napít až v cíli (zase taková štreka to není) a až se vydýchají.

Janička Zetková a 4 alaskanci v letu
Potom nás předjela ještě Pavla Hübnerová se svými alaskany a Aki s Kittuk se jí zase chytily a rozletěli se, až jsem nevěřila. I když Pavla odjela, tak holčiny udržovali neustále cválající tempo. Byla to nádhera a do cíle jsem přijela neuvěřitelně nabitá energií a dobrý pocitem, že jsem se celou cestu poctivě snažila a makala, až mi bylo blbě...a pak se znova dát do sportování a vydržet to až do cíle. A odměna byla - vyhráli jsme, i když nás bylo jen pět :)
Merhautovic zvláštní kára...
V cíli rozdýchat, pomazlit a důkladně pochválit hafany, protože si to zaslouží, vyvenčit ty 4 co neběželi (Lupo nám hárá a pořád všechny zvesela provokuje :D ) a ještě se jít podívat k Burdíkům, jak vyrostl můj miláček Abasko, zvaný teď už Archie. Lidi, ten je nádherný! Krásně nohatý, vlčí typ a úžasně se mu protáhla hlavička. Ten bude nádherný... Sice prý udělal z bytu holobyt, ale vzhledem k tomu, že ještě žije, tak to je asi fakt miloučká povaha :)
A ještě jeho nová smečka :)
No a pak hybaj domů, ať jsme co nejdřív v posteli. Zajela jsem ještě pro Áju a rovnou se u maminky vysprchovala v teplé vodě...ta po třech dnech absence u kotle u nás není :D
Úžasné závody, úžasná atmosféra, úžasní pořadatelé... Ježiš, jak já ty závody miluju :)
Omlouvám se, ale tentokrát to je téměř bez fotek...nějak nebyl čas ani počasí - proto ty tři rozmazaný čárance místo spřežení :D
Velká gratulace k výhře - když sis ji tak odmakala, je to jako třešnička na dortíku za podzimem, ne? :o)