close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Závody Točník 2009

17. listopadu 2009 v 22:15 | LusyW |  Mushing
Tak jsme se opět po týdenní přestávce vydali na závod. Letos nám to závodění vychází neplánovaně tak, že jsem jeden víkend na závodech a jeden doma :)I tak se mi popravdě moc nechtělo, přijde mi, že i když na tréninku běháme kolem hodiny (a myslím si, že v celkem slušném tempu a se zátěží, protože neustále někoho vozím na káře), nějak nevěřím tomu natrénování. A navíc kvůli důchodkyním jezdím letos sprinty. Midy jsou doopravdy zábavnější a vím, proč jsem na ně tenkrát přešla. Člověk si s těmi pejsky mnohem víc užije za hodinu či dvě než za dvacet minut. Ale jednu sezonu to vydržím :)

Z původního plánu jet na Točník v pátek hned po práci sešlo a rozhodli jsme se s taťkou, že pojedeme v sobotu hned ráno. No…budík v půl páté mě doopravdy potěšil, ale už v půl šesté seděli pejsci v autě v boudičkách a těšili se, kam že to pojedeme. Hlavně Shiva, je taková zvědavka a tak se přitulila k mamince a taky spořádaně čekala (hahaha). Nasedli jsme taky, já vzala na klín Áju a snažila se neuškrtit nervově se hroutící Shellynu, která tyhle výlety sice miluje, ale je to zkrátka a jednoduše pitomec. Strašně ty jízdy prožívá, takže heká, slintá, hlasitě vydechuje, klepe se, píská a trhá s sebou, než si po půlhodině konečně uvědomí, že je vše v pořádku a nenecháváme ji doma. Teprve pak si lehne a spí, ale nesmí se na ni promluvit ani se jí dotknout v průběhu jízdy, jinak zase vstane a má tendence se na mě lepit a blbnout (čímž dost riskuje, protože pak jde nervové zhroucení na mě…). Zato Ája mi vleze na klín, otočí se tak, aby mohla koukat z okna ven a cestu si zpříjemňuje svou oblíbenou zábavou - strčí čenich před takový ten fukar, co fouká na sklo a nasává vzduch a nechává si pročesat hřívu. Možná si hraje na modelku :)



Na Točník jsme dorazili skrze hustou mlhu tuším kolem osmé ráno. Bála jsem se, jestli bude kde zaparkovat při takovém počtu účastníků, ale ukázalo se, že spousta jich jede prostě více kategorií (čili zaberou 1 parkovací místo). Zaparkovali jsme tedy na louce zhruba v těch místech, co každý rok, vytáhli pejsky a hned nás přišel pozdravit Tomáš s maličkým Altayem. Ten oběhl všechny pesany a se Shivou si dali vzájemně co proto. Klasická štěňata :) Altay se povedl, to je pěkný hafan.

A taky tam byl Avalanche :)
Potom jsem se šla zaprezentovat…to byste nevěřili, jak dlouho trvá ujít těch pár metrů od auta k místu prezentace, když se na každém kroku prostě musíte pozdravit s ostatními mushery a zjistit, co se za ty dva týdny změnilo (i když…já to vím stejně vždycky předem od Verči :D ) Hm, dobrá, midy v 11:00, sprinty až od jedné hodiny. Já dokonce až ve 14:12 mezi posledními. Tak to mám ještě času… V kategorii jsem měla jako vždy Brzkovi (tentokrát Martina, táta s dcerou se každý závod střídají) a překvapivě i Martina Škodu, který celý život jezdí se 4 haskounama. Teď si od Majky půjčil ještě další tři a dal dohromady sedmičku. Majka říkala, že starého Popova si nebere, protože už tolik nestíhá…a nabídla ho mě. No neberte posilu, navíc když Popíka mám doopravdy ráda, už párkrát se mnou běžel a je to prostě miláček. Je to mimochodem taky Akiny brácha, jen celý bílý :) Tak to mě moc moc potěšilo a tak jsem se aspoň začala těšit na trať, jak nám to půjde. Před mým startem jsem si vyfotila pár spřežení z midové části a pak už se šla připravovat. Majka přivedla Popova, toho jsem dala na stake-out k holčičkám a to bylo pozdvižení - všechny holky se mi zamilovali J

No a pak přišel sobotní start. Zapřáhla jsem Popova na volné místo vedle Albi, takže zcela náhodně jsem měla bílou dvojici. Nechtěla jsem rozhazovat sehranou Euru a Espu před károu. Vystartovali jsme docela slušně, ale s prvním kopcem přišla strašná nechuť ze strany psů, zejména tedy Eury, která už do konce kola nenapnula ani jednou šňůru a bohužel i Kittuk, kterou jsem musela dost přemlouvat. Na druhou stranu - když už se Kittuk rozběhla a vypálili jsme z kopce, tak Aki, Kely, Albi a Eura (což je polovina spřežení) nestíhali a měli nějaké problémy. Kely s Akinkou to očividně cítili na kloubech (budu jim muset něco sehnat - máte nějaký osvědčený tip?), Albínka na pacičkách (je to prostě citlivka) a Eura…ta prostě asi jenom nechtěla. Ta teď běhá jen za přítomnosti Lukáše, do kterého se asi zamilovala. Potvora… No tak jsem tedy moje holky nehnala, jednak to nešlo, taky nechci Albíně oddělat psychiku a chci, aby se rozběhala a dokončovala závody a hlavně - ani jednoho z těch Martinů neporazím, takže třetí místo bylo moje jasné. Tak, poslední trápení ve sjezdu, kdy mi kára přes kořeny a výmoly létá snad i několik metrů vzduchem a přichází trápení největší - posledních 800 metrů. Víc jak polovina této vzdálenosti je letos nově natažená do odporného kopce po louce, kde dochází dech všem snad kromě Habase (aspoň dle jeho slov…a já tomu tentokrát i věřím :D ) a cannincrosařů. Blázni. I Martin Škoda, veliký sportovec, prý přiběhl do cíle červený jako ještě nikdy (říkala Majka). Joo, aspoň vidíš, o kolik je to těžší se čtyřkolkou než s lehoučkou tříkolkou…a to měl ještě lehčí než já :) Nějak jsme se vydrápali na vrchol kopce (díky Popíku za pomoc hlavně tady…) a už následuje sjezd do cíle. Kittuk zase nevím proč brzdí. Prostě se bojí na některých závodech cílového prostoru (ale naposledy na Jičíně proběhla naplno, tak nevím, v čem přesně má ten problém…). Přijela jsem sice zklamaná, že moc neběžely, ale zase aspoň poslouchaly. Loni jsem tam měla docela problémy. Docela dost velké, někde to tu na blogu bude dozajista sepsané O:) …ona celá ta loňská sezóna nestála ani za zlámanou grešli…

Potom jsme si s naší sousedkou (na louce) Anitou dali mojí buchtu (banánovou - omylem jsem sáhla po banánovém pudinku místo po vanilkovém…ale myslím, že se aspoň jednou konečně povedla, hned se po ní zaprášilo), její mandlovici (nevěřila jsem, že to má 40% do té doby, dokud jsem si nestoupla a nezamotala se mi hlava :) )Domluvila jsem se s Majkou, že si Popova nechám přes noc u sebe (ani neví, jak ráda jsem to udělala :)On se pořád mazlil a laškoval s holkama, i ta nevrlá Kely byla najednou jako štěně…ale nejvíc se líbil asi Lupo - mohla se z něj zbláznit, lítala dokolečka, skákala jak jen mohla a pořád do něj strkala pacičkou…no jo, puberta). Potom jsme se vydali do hospody na večeři, šla jsem sama s tím, že k někomu si přisednu. V hospodě bylo narváno, tak jsme si objednali s Romčou a Honzíkem zatím vestoje, že si to kdyžtak vezmeme vedle do stanu. Ani jsme nemuseli, než to uklohnili, tak se uvolnili místa. S Honzíkem jsme smažáka snědli sice s obtížemi, ale byl dobrý. Zato Romča, která je neustále rozlítaná a já ji podezřívám, že by vybuchla, kdyby měla být déle jak pět minut na jednom místě, ho jedla asi hodinu a půl, protože si pořád musela povídat s někým okolo a telefonovat - vždyť to ani jinak samozřejmě nejde :) Potom přišli ještě Tomáš s Péťou a Kačka a tak jsme tam pořád rozebírali výsledkovou listinu. Já byla velmi mile překvapená, že na Brzka ztrácím pouhou 1 minutu a 50 vteřin (trať měla necelých 8 km) a Škoďák mi dává jen něco přes pět minut. Čekala jsem katastrofu a ono to bylo nakonec nečekaně dobrý :) V půl desáté jsem šla omrknout a zkontrolovat lidi ve stanu. Překvapivě spořádaně seděli, nikdo netrsal a nevyváděl. Teda musheři, co se to s vámi děje? Sklidila jsem pár pochval za fotky z Jičína, což mě velmi mile potěšilo a každý, kdo mě pochválí má u mě velké plus, zůstala jsem skoro do jedenácti, než se do mě dala velká zima. Tak jsem se sbalila, vyvenčila holky (a Popíka) a šla spát. Bylo až podezřele teplo, když jsem v noci dvakrát venčila, tak jsem byla jen v kraťáskách a tričku a bylo mi tak akorát.

Zima mi byla až ráno, když jsem měla vstát. Došel totiž plyn v bombě a i když není zima, je strašné náročné vylézt z toho vyhřátého spacáku :) Ale jo, po deváté (to už bylo několik midařů na trati) jsem vylezla a šla cvaknout pár fotek. Nějak jsem toho ale tentokrát moc nenafotila… Startovala jsem až ve dvanáct, takže času dost. Tipovali jsme s Anitou, kde mě dojede - její 4 nádherné holčičky (včetně Kittukovo sestřičky jménem Krya) běželi moc hezky, i když jsou mladičké (od 1 do 3 let). No nakonec mě nedojela, ale byla mi v patách a přijela chviličku po mě s lepším časem. Vystartovala jsem minutu za Brzkem a po kilometru ho dojela. Psi mu vůbec nešli, zastavovali se a dělali kraviny. Když se mi ho konečně povedlo předjet (úzké cesty), vyjeli jsme na louku. Jeho psi se mě samozřejmě chytili a místo toho, aby mi dal odstup, tak šel hned přede mě…a jeho psi se natáhli přes celou cestu, zastavili a zablokovali mi spřežení. To už mě docela naštvalo, protože se bojím o Kittuk - potřebuje naopak získat sebevědomí při bezproblémovém předjíždění a ne aby bourala do psů… Nějak jsem ho tedy objela a vyrazili jsme do lesíka opět na úzkou cestu s Martinem v patách. Kittuk zastavila, potřebovala se vyvenčit a toho Martin opět využil a zase mě předjel…a zase se mu zastavili na místě. Sakra, tohle se nedělá jednak ze slušnosti a hlavně taky proto, že to je v závodním řádu zakázané. Ale chlapi jsou soutěživý a on očividně nechtěl prohrát, i když já vím, že tentokrát bych mu ujela, kdyby mi dal odstup takový, že se jeho psi za mě nezachytí. Tak jsem ho tedy zkusila ještě v kopci předjet, ale zase šel hned přede mě. Už měl přepřaženo, takže se aspoň nezastavovali, ale šli pomalu. Z kopce mi pravda ujel, protože já důchodce nemůžu hnát, ale jakmile kopec skončil, už jsem za ním zase hned byla. Šílený cílový kopec jsme vyběhli bok po boku, ujel mi vlastně zase jen z toho cílového sjezdu. No, moje holčičky šli v neděli s velikou chutí, ale bohužel nám to tedy nevyšlo. Aspoň mě uklidnilo, že běželi hezky a líp než jeho, já to vím :) Můj čas byl oproti sobotě o 1 vteřinu horší, škoda…

No, pochválila jsem pejsky, svlékla je z postrojů a dala jim napít. Ještě jsem pospíchala honem honem na běžce, běžela totiž svůj závod i Chebba s novým majitelem. Vypadali oba spokojeně, Chebba dokonce prý v neděli ráno ulovila svojí první slepici u nich na zahradě. Asi ta závodní horečka :) Dokončili svůj první závod v pěkném čase a ani nebyli poslední.

A potom už přišlo vyhlášení výsledků, které vzhledem k počtu účastníků bylo nekonečné. Vyčenžovali jsme s Ondrou a Verčou co se dalo - já jim dala pamlsek (3 kusy mezi devět psů dělit nechci), slevu na Vetamix, který neodebírám a Verče kytičku, když tam teda tak trpěla na závodech tou alergií (na psí srst, asi je na tom hůř než já :D ) a já dostala ten 3 kg pytlík granulí, který zblajznou moje kočičky a vydrží jim to na dlouho.
Pěkné závody s pěkným počasím pro diváky a fotografy, i když při běhu jsem myslela, že vyplivnu horkem plíce. Trať je tam docela náročná - já nevím, jak je možné, že ty kopce vždycky vypustím z paměti a pak mě to každý rok překvapí…sakra, to už bych si měla pamatovat, ne? :) Tak uvidíme příští rok, už se těším…

Ještě pár foteček... :) Zbytek na rajčeti
Tohle je můj tým tak, jak jsem měla zapřaženo (v neděli byl Popík s Espou) plus dvě štěňata :)
Napájení před startem...
Lupo si hraje s Kryou (ségra Kittuk, kromě barvy vypadají opravdu stejně :)) )
Bubu si krásně hrál s Altayem, když on lehl na záda, tak to on musí přeci taky :))
A takhle se krmí štěňata všech věků :))
Nějaká spřežení asi ještě přinesu v příštím článku, pár fotek se mi myslím taky povedlo... Uvidíme, jak se mi bude chtít ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ríša, Pavla a holky Ríša, Pavla a holky | 17. listopadu 2009 v 23:39 | Reagovat

Ahoj, prima vyprávění a hezký fotky. Nestěžuj si, že jim to moc neběželo. Důležitý je jak to všechno vypadá na fotkách a spřežení máš hezký, startovní pózu taky dobrou, tak o co jde? O medaile ať se honí "slabší" půlka lidstva:-)  

2 Verča Verča | E-mail | Web | 18. listopadu 2009 v 11:19 | Reagovat

Lucko, ještě k těm výměnám psích dobrot... ty tři kousky sušených čehosi jsou asi fakt to, co jsme si mysleli... psali to totiž v katalogu vetamix  :D jo a kytičku za alergii mám ve váze  8-)

3 Honza Šimon Honza Šimon | 18. listopadu 2009 v 14:15 | Reagovat

Ahoj Lucko,
fotky máš nádherné, úplně na to zase vzpomínám jak to na Točníku bylo pěkné:)

A Chebba by tam zase hned chtěla:) Asi se tam někdy zajedeme podívat a cvičně se proběhnout. Začal jsem teď uvažovat, že bych se podíval aspoň po nějaké koloběžce, holt cizí kolečka budou rychlejší než vlastní nohy:D

Jinak jsem moc rád, že jsme tam byli, atmosféra byla úžasná a všichni lidé tak přátelští, ačkoliv jsme tam skoro nikoho neznali. Ještě jednou díky a už se těšíme na další závody:)

4 Hrobnice Hrobnice | 19. listopadu 2009 v 0:57 | Reagovat

...jak píše Pavla, tak vám to moc slušelo. A ty sis ještě nezvykla, že chlapi soutěží, ikdyž říkaj že ne!?

5 LarisTheEniska LarisTheEniska | E-mail | Web | 17. prosince 2010 v 18:54 | Reagovat

ahoj velmi sa mi paci tvoj blog...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama