8. října 2009 v 21:02 | LusyW
|
Tak o víkendu 3.-4.října 2009 se konečně konaly první závody letošní sezony (nebo aspoň první, na které jsem se vydala). Už od začátku září jsem stále přemýšlela, koho a jak zapřáhnu a taky, kterou to kategorii vlastně pojedu. Už už to vypadalo, že pojedu s hrobníkama na koloběžce (SC2), ale nakonec se mi nějak rozběhaly důchodkyně (a hrobníci naopak běhat přestali), takže jsem se rozhodla pro A1 s pěti holčinama a půjčení Eury Lukášovi.
Sobota: Sobotní ráno pro mě začalo doma velmi tragicky, ale o tom jindy. O tom až poté, co to dovedu napsat :(
No nic, ráno jsme naložili pesany a vyrazili směr Hrob, kde jsme s Lukášem měli jet závod, na který jsme se docela poctivě připravovali. Přivítali jsme se s každým, koho jsme viděli a čekali na startovku. Lukáš byl očividně nadšený, když zjistil, že jede úplně první. Zapomněla jsem pejskům ráno ve spěchu vzít něco k napájení, ale tentokrát byli překvapivě spokojení i s vodou s namočenými piškotkami. Lukáš měl tentokrát asi širší fanouškovskou základnu než já, to není fér. Přijela mu rodina a i všichni moji známí se mě na něj ptali :) V jedenáct hodin šel tedy s Eurou na start, já pomáhala držet pejska na startu. Až tak šikovná jsem byla! Po louce vypálil tak rychle, že jsem ho ani nestihla moc hezky vyfotit. No - jeho smůla, má jezdit pomalejš :D
Euru jsem "nahodila" na nejvyšší obrátky :D
Než jsem se dostala na start, tak jsem viděla své dva sportovce v cíli. Oba vypadali spokojeně a tak jsem se mohla vydat na start i já. Do leadu jsem zvolila spolehlivou Kely, která jde vždy na 100%, jen je škoda, že to ve výsledku až tak nic neznamená :D Pomáhala jí Ayuk, za nimi byla samotná Aki a před károu byly Espa a Albínka.

Start po louce byl úžasný, plný energie a rychlosti. Po výjezdu z louky do lesa se ale dostala řada na naše neoblíbené kameny. Důchodkyně (obě 11 let) a Albína brzdily, ale běžely. Nehnala jsem je a jen hlídala napnutou lajnu. Po chvíli se všichni krom Albi srovnaly, ta nám tam pořád nějak plandala, ale naštěstí moc nezdržovala. Dojely jsme Péťu Guregu, chvíli jeli spolu a pak nás předjela Klárka Brzková a přefrčel nás Roman Habásko. Joo, s důchodcema nemůžu holt konkurovat ani jedněm, ale snažím se jich aspoň chvíli držet. Bez šance - dojíždí nás i Vanda Kmochů. Najednou slyším známé písknutí a po ohlédnutí se ujistím, že teď se přežene Fiala. Holky se ho kupodivu na chvilku chytí a dostanou druhý dech. Ujíždíme Vandě i Péťovi a dojíždíme se čtvrtým časem v ktg. To je dobré, s dneškem jsem spokojená (i když vím, že za chladnějšího počasí jsou schopní skoro celou takovou dobu cválat na trénincích). Pejsky chválím a jsem ráda, že obě důchodkyně to krásně zvládly :)


Z cíle jedu rovnou na stake-out, který máme zase na svém klasickém místě. Tam už na mě čeká taťka s Lukym a ptají se, jak se mi jelo. Lukáš je nadšený z Eury výkonu, to je dobře. I já jsem byla spokojená, i když uřícená. Letos s pěti pejskama jsem se zase nějak rozběhala oproti loňským vyjížďkám s téměř dvojnásobkem psů :)
Sobotní den tedy byl pěkný a úspěšný.
A jak už to klasicky bývá, když je až nečekaně úspěšný jeden den (tedy, zase tak skvělé to nebylo...já čtvrtá, Luky předposlední - i když ty časy nebyly ani u jednoho špatné :) ), druhý den se pokazí co může...
Takže neděle: Ráno bylo doma trochu zpoždění a tak jsme ve zmatku dorazili ani ne půlhodinu před Lukášovo startem. Eura nevypadala moc natěšeně...narozdíl od jejího bikera :) Už ze startu šla vlažně a já se děsila, že mají všichni haskouni stejnou náladu na běhání...a měli.


Zapřáhla jsem stejnou sestavu jako v sobotu, nebylo ani co měnit. Start po louce byl zase suprový, málem jsem si zlámala obě zápěstí, jak rychle běželi a kára lítala na výmolech do vzduchu. Ale pak se to stalo - kameny. Aki je snášela ještě docela dobře, ale Albína to podělala. Vyloženě. Donutila mě zabrzdit a já se modlila, aby nezačala stávkovat tak, jak to umí - zarazí se a nikdo s ní nehne. Dobrý, pomalou chůzi přijala. Řekla jsem si, že až se dostaneme k lávce na měkkou půdu, tak to bude dobré. Přehopli jsme docela efektně přes lávku, ale lepší to rozhodně nebylo. Jakmile přestali ťapat a začali cválat, Albína zapřela packy proti směru jízdy a nechala by si strhnout polštářky. Takže jsme jeli stylem start-zrychlení-rychlé brždění-zastavení-zalehnutí Albi-přemluvení k běhu-start atd. dokola. Dojel nás Čurda, Kely s Ayuk se ho chtěli chytit a běžet, ale bohužel. Albína se ani nehla, pokud to bylo rychlejší než krok. A bohužel ani na měkké louce.


Dojela nás zase Vanda, takže jsem věděla, že jsem minimálně o dvě příčky níž. Ale bylo mi to úplně jedno, v tu chvíli jsem měla morální dilema mezi tím, jestli mám Albínu uškrtit nebo litovat :) Neptejte se, co převažuje :D Naštěstí jsme se dostali do cíle a nakonec skončili na 6.místě z 9 lidí. A tentokrát mi to bylo fakt už úplně jedno, dokud nebudu mít Kittuk a regulérní spřežení, tak to snad ani neberu v úvahu :)
A takhle vypadám, když jsem po absolvování trati nešťastná/naštvaná :D
A jak dopadli moji Lukáš a Eura? Mezi bikerama byli sice předposlední, ale s pěkným průměrem a časem. Dokud se nebudou u kol porovnávat výkony dle plemen (k čemuž dojít nemůže, protože to by bylo milion ktg. a to je nesmysl), nikdy haskoun nevyhraje. Ale aspoň se Luky ukázal jako pravý individuál, když ve středu po závodě dokázal hodinu a půl prohlížet výsledovku a rozebírat neustále dokola trať a problémy :) Joo, miláčku, je to pejsek, ne formule. Navíc pejsek ze spřežení. Pak si pořídíme přímo pro tebe nějakého pořádného psího kluka, slibuju :D
A1
BKJM - gratuluju :)
Fotky, co jsem fotila okolo, budou až jindy. Tohle je "osobní" příspěvek :D
A ještě přidám diplom, který jsem vytvořila dle nápadu Hrobnice :)
Tak pořádného psího kluka by se ti zachtělo :) No máme ještě volnýho Maxíka ... :) Já myslím, že by mu to s Lukášem slušelo.... Na Vroutku to případně probereme :)