10. prosince 2008 v 11:00 | LusyW
|
Tak to konečně přišlo, poslední kárový závod (pro mne) a zároveň první letošní závod bez problémů, úžasné. Až neuvěřitelné řekla bych :D
Rozhodla jsem se, že pojedu na jistotu a místo Cheeky, která si ráda zazlobí, dám dopředu vedle Kittuk mojí starou Akinku, která to už má v hlavě ve svých deseti letech srovnané. Překvapilo mě, jak to měla hezky srovnané i v nohách, konečně jsem se rozhodla pro správné leadry :)



Sobotní ráno bylo pěkné, sice pod mrakem, ale nemrzlo, nepršelo, žádná fujavice, žádný mokrý sníh, jako loni. Pejsci se pěkně napili, oblékly se do postrojů (dobrá, s tím jsem jim trochu pomáhala...) a jelo se na start v jedenáct hodin. Trať byla kvůli blátu zkrácena z 25 na 23,5 km, ale musím ihned podotknout, že jsem bláto za celou cestu viděla snad jen na 10 metrech. Spíš byla nepříjemná mokrá písková cesta, protože - a to přísahám - písek v očích poněkud drhne :) Vystartovali jsme za pomoci mých milých rodinných příšlušníků a pak jsem už byla odkázána jen a jen na sebe a svojí osmihlavou smečku. Zprvu jsem si říkala, že jdou bez chuti, protože nám chyběl náš extra rychlý start, tak jsem si dala za úkol je nehnat, ale udržovat v tempu. To jim vyhovovalo, pro Aki je přirozeným pohybem cval a Kittuk se celkem ráda přidá, takže jsme secválali naprosto všechny kopce, 80% rovinek a dokonce se mi rozcválali i do pár kopečků, to se jen tak nestává (obzvlášť u haskounů, ty lidi, kteří je umí donutit takhle běhat, obdivuji) Po pár kilometrech jsem potkala Hrobnici, která si domlouvala s Esterkou, že když ji kousek sveze ve vaku, tak ona pak dovede psy do cíle bez problémů. No - něco v tom smyslu to bylo určitě :D O kus dál jsme předjeli ještě Míšu Hanuše, který se nás držel zuby nehty, aniž by se nějak snažil. To naštve :) Během tohoto kola nás předjel jen Šarky, jinak jsem nikoho nepotkala. Dokonce jsem pejskům a sobě za odměnu udělala pauzu na čajík, do kterého mi nalili pořádnou dávku rumíku. Ňam ňam. Kittuk se tam aspoň napila, což mi udělalo radost, protože to její lovení vody v loužích mě vytáčí. Není to naštěstí v každé, ale i tak to člověka za hodinu a půl otráví :)
Jeli jsme přesně 1 hod 30 min průměrem lehce pod 16 km/h, což na nás není na midu vůbec špatné, obzvlášť v sezoně s odfláknutým tréninkem.
V sobotu po závodě se šlo na prohlídku místního malého pivovárku, kam se ale dostalo jen málo lidí. Většina z nás vzala prohlídku z té lepší stránky a šla si koupit rovnou pivko do hospody ;) Po návratu z "exkurze" jsme se začali všichni připravovat na noční etapu, zvanou docela lidumilně Rockotéka. Je to část závodů, která u Metujáků nesmí chybět, všichni s ní počítají a těší se. Všimla jsem si, že letos si dokonce spousta lidí vzala i oblečení extra na tančení, ale i tak to byla ta pravá příjemná teplátová "trsačka". Dokonce i já, naprostý netanečník, jsem se jí s obrovskou radostí zúčastnila a s holkama jsme se pěkně nasmáli, dalo se tam pěkně blbnout. Horší bylo, když začali hrát pomalé písničky a měla jsem se ploužit, byla jsem rozdováděná jak malej harant a pořád jsem poskakovala jako koza O:) Až jeden z posledních tanečníků (eh, jméno jsem bohužel zapomněla) to vzal za správný konec a rozhodl se, že místo toho zatančíme skočnou. To byla dobrá volba, sice v tom malém sále jsme všechny pomlátili, ale mě to vyhovovalo víc… Spát jsem šla ve třičtvrtě ve tři ráno, vstávala jsem v sedm. Katastrofa, to vám řeknu.
V neděli jsem měla pocit, že na rockotéce křepčili moji pejsci a ne já. Byli takoví přešlí, moc se jim nechtělo, ale žádná katastrofa to nakonec taky nebyla. Dojeli jsme zase Hanuše a potom Hrobnici, která nám dýchala pěkně dlouho na paty. Kittuk se pořád ohlížela, asi se divila, že s tou její rychlostí (v realitě to byla nerychlost...) se netrhnem. Až když Jana zastavila, tak se nám to konečně povedlo. Po chvilce nás dojel Venca a se svým věčným úsměvěm na mě halekal, ať mu dám půlhodinový náskok. Tůdle, my si jedeme svoje, ty vtipálku :D Ačkoli jsem haskouny nepopoháněla, nějak se jim alaskánci a espečka zalíbili a drželi se jich pěkně dlouho, dokonce se je snažili předjet (to jsem jim ale zatrhla). Venca řekl přesně tu větu, která se mi honila hlavou: "Ťikťuk, neblbni, dyk se utavíte"...akorát já jsem použial jméno Kittuk :) No a potom nás předjelo ještě pár MB spřežení a v klídku jsme si dojeli do cíle. Poslední dva kilometry jsme se táhli jako šneci, dvěma pejskům se vůbec nechtělo a tak nás dojela Hrobnice. Měli jsme tedy společný příjezd. Říkala jsem si, že to bude tak o deset minut horší čas a trefila jsem se - zhoršili jsme se o 9min 57s. Ten den se zhoršili ale všichni, bylo docela teplo, takže já jsem
MAXIMÁLNĚ SPOKOJENÁ
Škoda jen, že mi nepřijeli haskouní spřežení, byla jsem v kategorii se 3 malamuťákama a pro ně jsem byla mimo, haskouni a malamuti se nemůžou měřit, to je jako bych já jela proti alaskanům.
Díky Metujáci za super závod :)
Člověk by ani nevěřil, že nenapíšeš ani čárku o naší táckové válce, o tom, že jsi krvelačný únosce nebo o ztracené SPZetce. Vlastně to bylo tolik zážitků za jedny závody, že se to ani nedá, vid
Jinak super... Batík už má prý domluvené uchovnění s Jančíkem, už se na Ťikťuk těší, promlouvala jsem mu do duše
Ještě mu musim vysvětlit "JAK SE TO DĚLÁ A DĚLAT SE TO MÁ"