17. listopadu 2008 v 10:12 | LusyW
|
Tak jsem se vydala na závody na Točníku, "ubytování" jako vždycky na louce pod hradem. Přijeli jsme v sobotu brzy ráno (uznávám, že vstávání v pět mě poněkud znechutilo...) a vítalo nás svítící sluníčko. Dlouho nepršelo, takže nebylo ani stopy po obávaném červeném lepícím se točníkovském bahně. Protože jsem teď nemohla moc trénovat, rozhodla jsem se (obzvlášť po fiasku na Novém Domě :) ) jet pouze sprinta, který měl zhruba 7,5 km. Pejsci jsou očividně sprinťáci, asi by jim to vyhovovalo víc než midy, ale já si to s nimi chci užít a tak mají smůlu a budeme nadále midařit :D
Starty midů začínaly už v jedenáct hodin, já startovala téměř v půl druhé a tak jsem po napojení psů měla dostatek času na to, abych fotila a fotila. Mé nadšení neznalo mezí, konečně na závodech psích spřežení můžu fotit spřežení. Psy fotím pořád, ale tohle - vždyť já to vlastně ani neumím, zjistila jsem :) Zase mě to kousek posunulo v mé nerozhodnosti o koupi nového fotoaparátu. Ale asi až na jaře nebo v létě...uvidíme.
Když jsem se chystala na start, svítilo sluníčko a tak jsem vyrazila v klasické sestavě s Kittuk a Cheeky v leadu. Po startu jsme dojely Janičku Zetků, hezky ji předjely a ejhle, před námi po polňavce se producírovaly nějaké křepelky či co to bylo za malé ptáčky. Neustále poskakovaly a ťapaly a ne a ne se zvednout a odletět. To se samozřejmě moc líbilo mladým leadrům a začaly je honit. Jediné, co křepelky (hrdličky, koroptve...kdo ví :D ) udělaly bylo, že se zvedly a popoletěly o 3 metry dál na pole. Holky šly dál po cestě a přemýšlely, jestli je mají dál honit nebo ne. Pak se Cheeky rozhodla pro to, že to přeci jen zkusí :P Rozešla se tedy na pole a tam stála a nevěděla, jestli jít za nimi nebo poslechnout mé zoufalé příkazy k návratu. Jana ale kolegiálně zastavila své psy a moje neposluchy mi vrátila na cestu, děkuji :) Hafani běželi s velkou chutí, z kopce to valili jako o závod (vlastně on to byl závod) a tak jsme upalovali a já měla úsměv od ucha k uchu. Nabuzená touto skvělou cestou bez problémů jsem to z posledního kopce asi 1km před cílem nechala rozběhnout z kopce maximální rychlostí a příliš nedbaje žluté značky jsem si pouze přibrzdila, abych věděla, co je to přede mnou. Nic nebezpečného jsem neviděla, pouze tam bylo rozcestí. Abych je srovnala mimo pařezy, houkla jsem "gee" a oni šli opravdu "gee". Jenže o jednu odbočku dřív, než měli. A tak jsem se po protrhnutí mlíka (igelitová páska) řítila dále lesem z kopce po listí a bahně a ječela "hoooooo" a snažila se brzdit a oni se ani neohlíželi a krásně srovnaně běželi po neznámé cestě. Konečně se mi to povedlo zarazit o strom, vytáhla jsem vypouštěčku, obvázala s ní strom a připoutala káru, aby mi nikam neutekly. Psi jsem sice otočit dovedla, ale už mi to nešlo s károu. Běžela jsem zpět na trať a tam se zrovna vyskytli nějací diváci, tak jsem si je hned zkorigovala (nejprve jsem se zeptala, jestli by mi pomohli a jim se rozzářili oči štěstím, že rádi, to mě potěšilo) a dostala jsem se zpět do správného směru. Uff, to bylo něco, to vám povím. Pak jsem vyrazila s hafanama po cestě do cíle a potkala zase Janu, která mě předjela, když jsem si bloudila okolo :) Její pejsci byli moc chytří a tak se rozhodli, že do cíle půjdou tou kratší cestou a ne a ne je dostat do lesa do kopce. Do toho se začali motat ti moji, začali se navzájem procvakávat karabiny, ale vše se zvládlo a tak jsme nakonec zdárně dorazili do cíle :) 14 feneček se nepralo, ani nezavrčelo a to je důležité. Na to, že mi pesani celou cestu letěli jako splašení (na mé poměry...) tak jsem díky svým problémům měla v sobotu průměr něco málo přes 12km/h :D

V neděli jsme si řekla, že dopředu dám Kittuk a Aki, Akina je jistota a Kittuk problémy nedělá. Ze začátku sice Aki spíš vlála, ale pak se srovnala a letěli jsme o zlatou stuhu. Pro tentokrát můžu s potěšením říct, že tím popis nedělního kola končí. Ale tak ať tu je co číst - obě dvě si krásně rozuměli, šli sehraně, Aki to v hlavě má už srovnané a hlavně - pro ni není přirozený pohyb chůze, ale cval (i když je třeba pomalý) a tak není problém ji okamžitě rozběhnout. To ocenila hlavně Kittuk, kterou baví rychlost. (mimochodem dnes jsem si je tak zapřáhla i na tréninku a celou třičtvrtě hodinu cválali, já nevím, proč mám na závodech takovou smůlu :D ). No prostě neděle byla dokonalá, jsem zvědavá na čas. Každopádně už takhle jsem spokojená, protože jde taky hlavně o pocit a ne jen o čas ;)
Všechny fotky, co jsem fotila jsou
TADY. Výběr fotek, které se mi líbily nejvíc, v perexu.
(Evička Fialová byla v dětské kategorii ;) )
A blahopřeju Evě Kronusové, že zvládla nástrahy midové trati s pěticí haskounů :)
kdo je ze tvích psů první když táhnou to zpřežení nebo jak se tomu řiká?