16. září 2008 v 20:06 | LusyW
|
Tak to konečně vyšlo a já se mohla vrhnout čile do dalších tréninků. O víkendu už bylo pěkně chladno, takže se ani nemusela hlídat teplota a hafanům to očividně svědčilo :) Kittuk a Cheeky se vepředu perfektně doplňují a vypadá to, že si padly do noty. Navíc Cheeky se chová už jako správný leader, zatím poslouchá jako hodinky :) Až na míjení pejsků, v tom jim zatím nevěřím a ani jim to nejde... :(
V sobotu jsme trénovali s Gabčou, hafani šli s velkou chutí a potkávali jsme docela dost pejsků. Pořád doufám, že si je okoukají a naučí se je míjet, zatím bez valného úspěchu.Když je Gábina čapne a "navede" na cestu, tak se chytnou a nevrací se za ním, ale zatím je neumím uřvat, aby na té cestě zůstali sami. A tak jsme si tak jeli a šupajdili plnou rychlostí z kopce a ejhle, najednou haskouni skočili do vysoké trávy podél cesty a už jsem slyšela, že je mela. Zakotvila jsem, Gábina podržela psy a já vytáhla ke svému překvapení ze zamotance haskounů jednoho bígla :) Nutno podotknout, že bez jediného škrábance, je pravda, že na něj sice někdo hodil slinu, takže měl oslintaný bok, ale jinak v pohodě. Děsila jsem se hlavně reakce majitele. Ten přišel s ještě jedním bíglíkem, který už byl na vodítku, vesele mi pochválil moje pejsky a neustále se usmíval. Omluvil se, že nás neviděl a že ho měl navolno, já mu ho dala (prcek se pěkně vzpouzel, stále chtěl skočit mezi psy :D ) a on si ho vzal a šel dál. Má infarktová situace se obrátila v nepochopení toho, co se stalo, a už navěky budu toho pána asi mít ráda :) Kéž by bylo víc takových rozumných lidí.
(běhání téměř hodinu)
V neděli jsem trénovala sama, po sobotním zážitku trochu vystresovaná, ale nakonec se ukázalo, že bez důvodu. Holčiny běžely první 4 km ve cvalu, což mě mooooc příjemně překvapilo. Nevím, odkud se v ních bere ta energie po půl roce nicnedělání, ale nejspíš za tím má prsty Kittuk. Kéž by jí to vydrželo, dva roky jsem teď strádala na tom, že nemám leadra a tempaře... Tak držte palce, uvidí se poprvé v porovnání s ostatními na Hrobských závodech 4.-.5.října ;)
(běhání zhruba 3/4 hodiny)
Jestli jim tohle vydrží, tak budu spokojená. Hlavně ať poslouchají, radši budu pomalejší, ale s jistotou, že se na ně můžu spolehnout ;)
Tentokrát i jiné fotky, než stále ta stejná spřežení - haskounice v postrojích po tréninku, zatím bez bahna :)

Pochvalu si zaslouží hlavně desetiletá Kely, o které už pět let tvrdím, že je to její poslední sezona. Neustále překvapuje a teď mě doslova šokovala, když stíhala bez problému ten jejich poslední tréninkový "let" :) Když se na ní podíváte, je vidět, že už má svůj věk... Uvidím, jak bude zvládat dlouhé tratě, přetěžovat ji nechci.

...a taky moje astmatička Aki. Zatímco celé dny kucká, běh jí evidentně prospívá. Během něj ani nezakašle a i doma má potom chvíli klídek :)

A nějaké to spřeženíčko :)
...téda jak se ti podařilo přijet s takhle čisťoučkýma pejskama...to se nám nikdy nepodařilo, i když bylo sucho sebevíc, vždycky se nějaká ta loužička s bahínkem někde našla...