12. srpna 2008 v 9:59 | LusyW
|
Pro velký úspěch minulého Podbořanského setkání se tato pěkná akce zopakovala, ano, bylo to zkrátka nutností :) Rozhodla jsem se, že tentokrát zkusím dogtrek i s tím dogem - vybrala jsem si (ehm, jak jinak) Kittuk. A dobře jsem udělala, byla naprosto zlatá.
V pátek jsem doma nakrmila smečku a čekala na rozkaz k nástupu vyčkávací pozice u silnice. Po obdržení zprávy jsem sbalila tašku, batoh, spacák, karimatku a Kittuk a s hromadou věcí jsem čekala na naší nepoužívané autobusové zastávce na
Hrobnici. Ta s sebou měla ještě
Baltíka a
Růženku. Všichni se snesli dobře a tak jsme mohli vycestovat směr zábava :)
V pátek jsme se všichni přivítali, zašli na večeři a někdy po druhé ranní spokojeně zalezli chrupat. Někteří do domečku, někteří do aut a ostatní do krásného nového kotce. Tam jsme pod spacákem chrupali i já a Kittuk. A obě spokojeně :)
A v sobotu jsme vyrazili.
Kittuk se rozzářila očíčka když uviděla postroj a začala vesele pohopsávat kolem svého "hotelu" - dostala nádherné místo u psí boudy, kde měla pod dozorem vše - pejsky, nás i jídlo. Byla ale nějaká bez chuti a odmítala jíst cokoli, co nebyl piškot. Huba mlsná je to :)
Na cestu jsme vyrazili po dešti někdy kolem osmé ranní a vzali to z Podbořan směr rozhledna v Kryrech. Cestou jsme se stavili pro snídani a Roman zkoušejíc svůj nový pěkný foťák neustále ostřil na přivázané haskouny. Musela jsem ho samozřejmě kontrolovat ;)
Cesta pokračovala na rozhlednu. Pod ní jsme museli nechat pejsky, z těch schodů by se jim zamotali všechny 4 nožičky. Hlídala nám je Lucka s Kesy a Didou.
...a pak jsme si mávali :)
Petr s Gasíkem, spolu nejčastěji závodíme (v kategorii)
Cesta pokračovala dál a dál, cestou a velmi často i necestou až do Petrohradu, kde jsme se mrkli na nový Zetkohrad (příp. Hradkozet) a vlakem potom dorazili zpět do našeho zázemí. Cesta byla pěkná, neobdržela jsem žádné puchýře a vychvalovala si v duchu nové boty. Kittuk se cestou neustále radovala, poslouchala a táhla a navíc flirtovala snad se všemi pejsky, co tam byli. No jo, mládežnice :)
S novým náhubkem ve vlaku...

V neděli jsme se připravili jen na krátkou procházku do 10 km na nedaleký kopec. Nejdřív se nám ztrácela cesta (původně vedoucí okolo kafilérky, ten smrad už asi v životě nezapomenu :P ) ale potom jsme se zdárně dostali pod kopec. Tady si pejskové zchladili tlapičky a pořádně se napili v potoce a razilo se dále.
Jana a Baltík s Růženkou
Do téhle chvíle nebyla cesta až tak zajímavá, to pravé adrenalinové zpestření teprve mělo přijít :)
Cesta na kopec byla trochu podobná horolezectví. Krpálem nahoru jsme se drásali, pejsci nám pomáhali k dosažení vrcholu co jen mohli a tak jsme se bavili výstupem. Těsně pod vrcholem se ale stalo něco velmi nepříjemného - Orinka chudák šlápla do vosího hnízda. Ne, to není metafora. Rozdrážděné vosy útočili na koho se dalo. My pod kopcem jsme byli relativně v pohodě - na mě a Kittuk útočili dvě vosy, jednu jsem zahnala, druhá dala Kittuk žihadlem do čenichu a odlétla. Jen jsme měli trochu problém, co dál - dolů se to dalo sotva sejít, se psy to bylo řekla bych nemožné. Nahoře na cestě byly vosy a okolí bylo prorostlé růžovými keři s trny. Nakonec jsme je museli prorazit. Ale co, jsme snad musheři a tak zvládneme všechno ;) Cestou zpět jsme natankovali a dorazili v pořádku domů :)
Nedělním zpestřením bylo mimo jiné mimčo jezevčíka, které přivezli Zetkovic. Bylo miniaturních rozměrů a skvěle padlo do držáku na plechovky :)
Děkuji za perfektní víkend!!!
Další fotky od ostatních účastníků jsou různě na rajčeti. Přináším souhrn :)
...jo,jo, jak píše Lucka-takový celkem nudný víkend...Bane, úplně super, vše zlé je zapomenuto a už se jen hezky vzpomíná-myslím, že historka s vosami bude ještě dlouho kolovat po večerech v hospodách na závodech! A to jste ještě Lucku neviděli s jejím hrůzným děsem v očích, když se přiřítila k nám, co jsme byli vos ušetřeni, a řekla"Tudy neprojdeme" a ono to tudíž nešlo ani nahoru ani dolů!