Hmm... tak nevím, jestli můžu mít ještě blog, když už jsem velký pracant
A hlavně nevím, co vlastně můžu jakožto zaměstnanec finančáku - jediné obohacování, kterého jsem oprávněna je umělecké...takže si můžete objednávat focení vašich pejsků nebo portréty, ať si přivydělám, když nechcete sponzorovat...to vlastně asi taky nesmím - i když... 
A hlavně nevím, co vlastně můžu jakožto zaměstnanec finančáku - jediné obohacování, kterého jsem oprávněna je umělecké...takže si můžete objednávat focení vašich pejsků nebo portréty, ať si přivydělám, když nechcete sponzorovat...to vlastně asi taky nesmím - i když... 
No k věci (respektive k nadpisu) - první den jsem prožila poněkud hekticky...ráno nástup v půl sedmé (tzn. vstávat v pět ráno
, abych se stihla připravit=vylézt z postele, vykopat z ní ségru, vyvenčit je, dát Akině tabletu a 2 piškoty, obléct se - ehm, v tomhle pořadí, ale pssst! - zuby, namalovat se, vyžehlit vlasy a šup na bus v 5:45 :P Hnus...uvědomte si, že jsem se 2 měsíce jen tak válela do desíti v posteli...). První dne probíhalo stěhování kanceláří, protože kvůli mému nástupu(+ještě jedné paní) a přestupu dvou předchozích zaměstnankyň se to tam celé promíchalo...nebudu zatěžovat detaily :D Tahání obrovských přeplněných šanonů, do kterých se nevejde snad ani jeden maličký papírek a o váze Kittuka (což popravdě moc není ;) ) Tady je další problém s popisováním mé práce, když to všechno spadá pod úřední tajemství
No prostě vám řeknu to, co se dá najít i na netu - pracuji na vyměřovacím oddělení pro právnické osoby - hlídám jistým firmám daň z příjmů, DPH, silniční, srážkovou a daň ze závislé činnosti a funkčních požitků. Vše se zpracovává ve zvláštním programu...velmi zvláštním, řekla bych
Ale jo, myslím, že mě to může bavit - není to rozhodně jednotvárné a musí se u toho přemýšlet - jak procesně, tak logicky, to jsem ráda, aspoň nezapadne můj mozeček někam hluboko...doufám - přeci jen je to státní správa :DTenhle týden mám školení v Ústí nad Labem - od rána až do pěti večer, takže haskouni mě po návratu uřvou hlady...nechcete se mi o ně někdo jezdit starat? Tak mezi pátou a půl šestou by potřebovali nakrmit...a uklidit u nich...a poňuchat je ;)
Jsem docela unavená z toho, hlavně si musím zvyknout na to ranní vstávání (já vím...to není možné...). Už se těším, až si zase v klidu zafotím, zatím ahoj a držte palce mojí psychické nevyváženosti a problémům mé asociální osoby...důležité je vždy skončit optimisticky!














...no, hlavně, že se ti práce líbí a snad co nejdýl líbit bude. A to vstávání...už jenom 38 let...no myslím, že se budeš těšit na víkendy, že se konečně trochu prospíš. Držíme palce, "vydržať".