close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

ZÁVODY - Hradecký mid 2007 FULL VERSION

2. prosince 2007 v 22:10 | LusyW |  Spřežení
Tak - je to tady, stalo se to, po čem jsem bažila - chcete, abych se rozepsala :)))) Takže tzv. full version ještě dnes večer, když už jsem si to sem přicupitala z postýlky... ;) Je to ale zatraceně dlouhé, takže pokud nemáte náladu číst či nemáte rádi škodolibost, ani to neotvírejte :D

Obr. - HuskyW team v neděli přijíždí do cíle, vzadu se Hrobníci vítají s přeživšími diváky :)



Pár údajů - trať 23,5 km
čas: pod 1:45 hod
problémy - ano, spousta :D
umístění - druhá ze dvou :D

SOBOTA: V sobotu jsem startovala ve spřeženích asi čtvrtá, přede mnou vyjížděli Hrobníci, které jsem dojela chviličku po startu (hafani byli totiž nadupaní a prvních 5 km letěli tryskem). Jela jsem si hezky s devíti psy, Dusja bude běhat možná na sněhu (vzhledem k pátečnímu tréninku na Komárce, kde byla v naprosté pohodě :-* ). Po několika kilometrech nás dojel Honza Čepek a jeho mladí nadupaní haskouni (jak už sem říkala, to je samozřejmě jediný důvod, proč je rychlejší....ehm...fakt...!!! :D ) Drželi jsme se ho zuby nehty asi čtvrt hodiny (to joo, to my se umíme "zakousnout") a potom si Chebba přemotala přední nohu přes krčák, já musela zastavit a čekala jsem, až si jí laskavě vyndá zpět. Nechtělo se jí, potvůrce, už sem se bála, že tam budu muset dojít sama... :P Když se jí to konečně podařilo, rozjela jsem se - ale ejhle, Honza nikde... No neva, pojedem si svoje holčičí tempo, že... Dojeli jsme na již zmiňovanou 2 km dlouhou rovinu (na fotkách v předešlém článku) a tam jsem ho viděla zase. Rozběhla jsem pesany, že se přiblížíme - z kopečka běhat umíme, do kopce nás to brzdí... heh... No jo, jenže najednou měla Kittuk problémek, o kterém se tu nechci rozepisovat :( Tak jsem zarazila kotvu (na mé závodní lehké čtyřkolce, tudíž si představce, že místo pevné kotvy tam mám takový drátek spíš :D ) a šla jsem pro Kittuk, že jí dám do vaku a odvezu. Jenže jí nic nebylo, tudíž dostat zdravého psa (natožpak mojí hysterickou Kittuk) do vaku je nemožné... Když se mi to konečně povedlo, zjistila jsem, že je kotva ohnutá... Musela jsem jí šroubovat, aby se spřežení mohlo rozjet - jenže ve chvíli, kdy se rozjeli a škublo to, tak mi Kittuk vyskočila z vaku ven. Byla přivázaná, takže neutekla, mě se povedlo nějak zarazit tu kotvu zpět do země a přemýšlela jsem, co s tím. Ve vaku jí neodvezu a zapřáhnout jí zpět - to jsem si netroufala. Naštěstí doběhla pořadatelka (byla kousek za mnou a můj zmatek byl nepřehlédnutelný :D) a čapla Kittuk, že mi jí pak přivezou autem na stake-out. Dobrý, o problém méně. Jdu tedy připnout poslední šňůry na Ayuk a když se vracím (vracím = letím světelnou rychlostí tuše něco zlého) ke káře, psi vyškubnou kotvu a rozjedou se. Chytím je za šňůry a neuvěřitelné - oni se zastaví...aspoň na 3 vteřiny. Pak se rozjedou, podrazí mi nohy a já zjišťuji, že na káře nestojím, nýbrž sedím na místě spolujezdce. Musím se přiznat, že po 20 metrech už sem byla trochu sprostá, ale to jsem se naštěstí udržela. Řídila jsem tak, že jsem přední kola držela za takový ten oblouk nad nimi a snažila se jet vedle cesty v trávě s tím, že se to zasekne o tu kotvu...Joo, povedlo se jakž takž - paní pořadatelka (jak ráda bych jí poděkovala O:) ) mě opět doběhla (s hysterickou Kittuk :D ) a přidržela káru na onen potřebný okamžik, abych mohla rychle přeskočit zepředu dozadu (přestože jsem tvrdila, že jsem v pohodě a že to zvládnu sama - ach jo, ta moje stydlivost mě vážně zabije :D ) Uff, rozjeli jsme se, já se snažila vyndat kotvu aspoň tak vysoko, abych se nezasekávala o zem a snažila jsem se ignorovat ječící Kittuk, která nemohla pochopit, že jí tam nechávám :D Dobré, s osmi psy jsem dojela do cíle a nic extra zajímavého se už nedělo. Jen bych ještě zmínila výpoveď lidí, kteří mi tam hlídali Kittuk - tvrdili, že je hrozně uječená, že spapkala celý pytlík sušenek, který jí dali, ať na chvíli zmlkne... A rum prý nepije O:) Joo, to je moje "nerozmazlená" Kittuk... A všichni musheři, kteří jeli po mě si Kittuk kupodivu všimli O:)

SOBOTA VEČER: Rockotéka - hrají se písničky na přání, popíjí se a samozřejmě tančí. Já jako tuze stydlivý taneční antitalent jsem seděla na lavičce s taťkou a bavila se pohledem na tančící tepláky :) (to nemyslím hanebně, vždyť já je tam nosím také :D ). Taťka pak odešel a já jsem tam nasucho seděla a povídala si s různými osobami. Nejprve mě vytáhnul Habas tancovat, tak jo, stejně bych se v sedě nudila. Potřetí v životě jsem "tančila"(prvně na pěnové párty, podruhé na mém maturitním plese) a docela mě to chytlo. Když potom ještě mojí dobrou náladu podpořili Hrobníčci (ať už dobročinností, popovídáním či čímkoli jiným), tak jsem se roztrsala až jsem tomu sama nevěřila. Lidé porůznu odpadávali, znaveni a vyčerpáni, až nás tam zůstalo jen pár. Nakonec jsem šla taky spát s vědomím, že se musím hodně soustředit, abych nevypustila nějakého haskounka při venčení - naštěstí nezdrhnou a já byla řádně rozpohybována :) Parádní zábava ;)

NEDĚLE: V neděli jsem si vzala foťáček, že si vyfotím pár fotek - nevím proč, ale všechny vypadají, jako by jim chybělo světlo - přitom jsem se snažila fotit na louce :( Tolik mě to sebralo, že jsem zapomněla na start - naštěstí taťka mě našel a spolu s bratrancem se všechno včas zdařilo. Ještě mi taťka stihnul dofouknout to trochu měkčí kolo vzadu. Na startu jsem při rozhovoru s hlasatelem byla pochválena za zdařilou noční etapu (ehm, rockotéku :D ) a mohla jsem vesele vystartovat. Ona mě ta veselost ale rázem přešla, když jsem zjistila, že levé zadní kolo má naprosto prázdnou duši. No co, pojedu holt na pravé stupačce. Střídala jsem nožky, parádička a čekala, že až dojedu zodpovědné Hrobníčky, tak budou mít pumpičku. Žel, pumpičku neměli a stejně ve chvíli, kdy jsem je dojela bylo už pozdě. Zbylých 20 km jsem si dávala pozor na to, aby mi ráfek nevyjel z prázdného pláště na kole. Ten den se prudce ochladilo a chumelilo, tudíž já promoklá, promrzlá, bez rukavic a jedoucí vší silou hodinu a půl na pravé noze s tím, že levou jsem neustále lehce přidržovala levé kolo...no super zábava. S Hrobníky jsme se taky pořádně projeli - skoro celou trasu jsem je měla za zády :) Pokecali jsme si, oni mě uklidnovali a slibovali, že když bude kára zničená, tak uděláme 16-ti spřeží :) Pořádně jsem se ani nerozjela - jednak kvůli kolu, potom kvůli tomu, že jsem byla tak zmrzlá, že bych si nohu odlomila a taky moje Akélka je už stařičká a měla problémky stíhat :( Dojela jsem tedy do cíle s křečí v noze, ale díky super lidem na těchto závodech s úsměvem na ztuhlé tváři :) A ještě se mi Jirka Pešek posmíval, že můžu všude tvrdit, že jsem na trati doslova vypustila duši :D

Obr.2 - vypůjčeno od Hrobníků - jejich spřežení a před nimi já jakožto Jednonožka :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | 3. prosince 2007 v 19:40 | Reagovat

Tomuhle se říká POŘÁDNÝ článek!!! XD

2 LusyW LusyW | Web | 3. prosince 2007 v 20:33 | Reagovat

No, to asi joo O:) :D

3 Hrobní­ci Hrobní­ci | 3. prosince 2007 v 21:15 | Reagovat

...souhlas! Čím DELŠÍ, tím LEPŠÍ počteníčko. Celkově řečeno, byli to super závodíčky (psáno Zetčíčkovinou ve stylu "Moje stařičká Akélka měla problémky").

Kupodivu v sobotu tvoje Kittuk, když jsme jí míjeli ,byla už zticha a nebo měla papulu plnou sušenek. A národ musherů je vesměs národ "tepláků", kdy móda je různorodá a nikdo to moc neřeší. Hlavní je spokojenost na trati a perfektní zábava mimo trať. A taky je vidět, bohužel evidentní, rozdíl mezi tvým super foťáčkem v talentované a šikovné ručce a naším fotografickým "digidědkem" v mojí zmrzlé artrotické ruce, kdy foťák ne a ne zaostřit.

4 LusyW LusyW | Web | 4. prosince 2007 v 14:15 | Reagovat

Áááále, takových fotek, které byli jen rozmázlé jsem měla víc jak 3/4 :D Jen jsem je smazala a fotila jsem na otevřených místech (ne v lese, tam to nešlo). Jinak foťáček, který si beru na trať je už taky docela stařičký, ale aspoň se o něj tak moooc nebojím :)

A ani si nevšímám, že používám tu Zetčíčkovinu - aspoň jsem v článku nepoužila slovo "Kittůček", za to mě táta chce mlátit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama